Tak jak bych začala...

Dlouho jsem se zde na blogu nehlásila, protože jsem jednoduše neměla motivaci ani sílu výmýšlet další lži, jak skvělý život vedu. Už jsem neměla sílu na vytváření dalších receptů, které jsem nikdy neochutnala. A tak jsem si řekla STOP! Nebudu se zde přetvařovat, protože taková já jednoduše nejsem! Přiznala jsem si svůj problém a řekla si, že se za něj nebudu stydět. Proč bych táké měla? Anorexie je nemoc, která vás maximálně izoluje od okolního světa a já bohužel nejsem žádnou výjimkou. Pomalu jsem přišla o všechnu společnost, kterou jsem dříve milovala (ráda jsem chodila do města a usmívala se na cizí lidi). Po veřejné společnosti jsem přišla o všechny kamarády, které jsem od sebe odehnala. No, a nakonec se mi podařilo si vytvořit izolaci i v rodině. Zbyla jsem už jen já, moje hlava a anorexie. Pohltila mě celou svojí vahou a já se pomalu deru zpět do mého milovaného života, kterého jsem si vždy vážila a milovala ho!

Proto jsem se rozhodla se na blogu přiznat a zaroveň si zde vést takový menší deníček mých pocitů při léčbě anorexie. Psaní mi pomáhá změnit myšlenky, které mě dostávají do těžkých úzkostí. Zároveň jsem si řekla, že by to pro někoho mohla být fajn motivace - lépe řečeno, abyste došli k uvedomění, jak je zdraví důležité nebo jen takové varování, jak daleko nás naše myšlenky a hon za dokonalostí mohou dostat.

Pokud vás takové články budou bavit, tak budu moc ráda, když si je čas od času přečtete. Moje cesta není jednoduchá a jsem opravdu na začátku své léčby, ale cítím, že psaní článků mě bude velmi motivovat k dalším vítězstvím, se kterými se každý den utkává moje hlava s ančou (pokuď budete číst můj blog, tak si jméno "anča" dobře zapamatujte, protože se zde bude objevovat velmi často. Jedná se o přezdívku pro anorexii, kterou jsme si doma vymysleli. Myslím, že je výstižná a nebudí v člověku takový odpor a strach, jako když řeknu slovo anorexie).



Ráda bych tento blog začala věnovat svojí cestě k vyléčení. Někdy budu sdílet svoje aktuální pocity, někdy se s vámi podělím o moje úzkosti a někdy vám prostě jenom ukážu co jím, abych nabrala a byla zdravá.

Budu ráda, když mě podpoříte a já se budu snažit zde publikovat necenzurovanou pravdu, která třeba někomu může pomoci.
Na závěr bych jen chtěla říct, že zdraví, které každý máme je jen jedno a opravdu není potřeba si zbytečně brát. Díky anče jsem přišla o menstruaci, začaly mi vypadávat vlasy a kosti mám tak křehké, že se bojím, abych si je nezlomila. Proto prosím každého z vás - VAŽTE SI svého zdraví, protože to je to nejdůležitější co vám může život nabídnout. Tělo je naše jediné útočiště, které nás nikdy neopustí a našim úkolem není ho trestat, ale odměňovat naší láskou... Sama se snažím najít tu správnou cestu ke svému tělu a celkové sebelásce, takže jestli také hledáte sami sebe, tak budu ráda, když se k mé cestě připojíte.

Uvídíme se brzo u dalšího článku. Zatím vám přeji pevné zdraví a nezapomeňte šířit pozitivní energii (Hlavně v tomto období).

S láskou,
Emma