Co ve skutečnosti definuje naší hodnotu? Co je ve skutečnosti správně? Kdo vlastně udává jak má vypadat náš život? 

Nedávno mi moje starší sestra sdělila, že chce přejít husitské církvi. Moje první myšlenka byla, že to nemůže myslet vážně. Myslela jsem si, že si dělá srandu. Během chvilky odmlky, kdy jsem na ní nevěřícně zírala se mi hlavou hodily scénáře, jak se bude každý večer modlit, každou neděli bude chodit do kostela a před očima mi bude mávat křížem. Co je, ale skutečnost? Je opravdu možné, že mi po roce oznámí, že vstupuje do kláštera? 

Ve skutečnosti jsem si, ale položila otázku, co mi na tom vlastně vadí? Věřím já vlastně v něco vyššího? V boha? Nebo snad v něco jiného? Je vlastně v dnešní době v pořádku být věřící? Moje odpověď byla od malička, že v boha nevěřím. Za svůj názor se nestydím, neboť si myslím, že každý máme právo na svůj život, na svou víru, at už je jakákoliv… Nicméně je pravda, že dnešní společnost vytváří ideál člověka, který má jasně daný jak má vypadat, co má v životě dělat a dokázat, kde a jak má bydlet a v poslední řadě v co má věřit? Je opravdu v pořádku, že se dnes soudíme podle vnějších jevů? Proč neřešíme jak se jedinec opravdu cítí? Jaké prožívá životní období? Jestli je teď šťastný nebo upadá do depresí? Proč máme stále tendenci řešit okolí a přicházíme, tak o čas, který bychom mohli věnovat sami sobě? Je tohle opravdu život, který chceme žít nebo jen akceptujeme, že nemůžeme okolní svět změnit a začneme, tak měnit sami sebe? 

Moje sestra byla celý život nešťastná. Nešťastná sama se sebou, se svým vzděláním, koníčky, partery, dokonce i s rodiči. Neuměla se v tomto světě najít i přes všechny možnosti, které dnes máme! I přes to, že se mohla zabalit a vyjet na cestu kolem Evropy, tak raději zůstala doma, protože na ní rodiče vytvářeli tlak, že musí mít vyšší vzdělání. A ona byla nešťastná, začala studovat, stresovat se denním studiem a každý večer přicházela se slzami v očích, že se bojí, že není dost dobrá. A moje otázka opět zní, pro koho ve skutečnosti nebyla dost dobrá? Pro rodiče? Pro kantory? Pro společnost? Nebo snad pro sebe? 

Nároky a očekávání druhých jí dostalo do stavu, kdy nevěděla co je pro ní správně. A kdo ví lépe, než mi sami, co je pro nás opravdu dobré? Její hodnota byla z minuty na minutu přepsána a hlavním smyslem živote se pro ní stal vysokoškolský titul. A to dokonce na úkor psychického zdraví, který jí následně dostal na dno psychiatrické léčebny. V tento moment si uvědomila, že něco není správně…

Je tedy nutné, abychom klesli na dno, abychom nalezli svoje hodnoty a přestali řešit okolní svět kolem nás? Musíme nosit “cool” oblečení, abychom zapadli mezi skupinku lidí, která nás ničím nenaplánuje a plníme jen očekávání, že je přeci v pořádku s nimi i přes nekomfort trávit čas? Až tak daleko zašla naše společnost? Budeme se už celý život hodnotit jen podle značkových bot, umělých nehtů, barvě rtěnky a značkou telefonu? Nebo budeme raději řešit, jestli se umíme přirozeně zasmát, projevovat jakékoliv emoce, budeme v psychickém zdraví a plnit cíle, které jsem si určili? Je tohle reálné nebo to dnešní společnost nedovoluje? 

Ale jak řekl Václav Havel: “každý musíme začít sám u sebe”

 Krásný den všem!

Dneska jsem si pro vás připravila článek, který by měl pomoci každému, koho potkala porucha příjmu potravy nebo jiná psychická porucha. Jedná se o cvičení, které jsem dělala hned na začátku své léčby a velice mi pomohlo/pomáhá při špatných dnech. Cvičení jsem nazvala: 50 důvodů proč se vyléčit z poruchy příjmu potravy. Všechno jsem si sepsala do svého "deníku", který si čtu každé ráno a večer před spaním. Protože se mě dost často ptáte, co mě drží "nad vodou", tak jsem se rozhodla toto cvičení sdílet a pomoci tak ostatním. Tak se pojďme podívat, jak toto cvičení funguje!

Poslední co chci ještě zmínit, než se opravdu začtete do mých důvodů je, že každý máme jiný průběh léčby. Zároveň máme každý jiné priority v životě a může se stát, že s mýmy důvody nemusíte vůbec souhlasit a budou vám připadat zvláštní. Proto prosím nesuďte a cvičení přizpůsobte svému tělu a vašim prioritám!

Takže 50 důvodu proč se chci vyléčit a zbavit se "kamarádské" ruky anorexie?

1) Mám spoustu energie na každodenní maličkosti.

2) Budu mít v budoucnu děti a budu je vést ke spokojenosti, lásce k životu a sobě samému. Chci s nimi trávit čas na hřišti, vařit s nimi v kuchyni a v neposlední řadě také jíst u stolu bez jakéhokoliv omezení.

3) Trávím spoustu času s rodinou a ničím se neomezuji. Pouze si užívám tento čas a jsem za něj vděčná!

4) Jím v restauraci bez výčitek a omezování. 

5) Mám přítele, který mě má rád takovou jaká jsem a nepotřebuje mě předělávat. 

6) Jdu do cukrárny a koupím si sama pro sebe zákusek, abych si osladila život. 

7) Ráda zkouším nové recepty v kuchyni, které si potom vychutnám s mými blízkými. 

8) Velice ráda trávím čas s kamarády a v ničem se neomezuji. Když někdo vytáhne něco dobrého, tak si bez výčitek nabídnu a nepřemýšlím nad tím.

9) Ráda trávím čas sama se sebou - hodím si nohy na stůl, uvařím si něco dobrého, dopřeji si péči o své tělo a užívám si své vlastní společnosti.

10) Hýbu se pro své vlastní potěšení, protože mám sport ráda a užívám si ho. 

11) Každý den startuji s pocitem, že jsem na sebe a svou cestu pyšná.

12) Když mi není psychicky dobře, tak si dopřeji čokoládu.

13) Je v pořádku, když upadnu a netrestám se za to. Vstanu, dám si chvíli pauzu a začnu od znova. 

14) Chodím na jídlo do své oblíbené restaurace s lidmi, kteří mě naplňují.

15) Mám krásné, dlouhé a husté vlasy.

16) Ráda koukám na svůj odraz v zrcadle.

17) Pravidelně menstruji jako každá žena.

18) Potěšení mi přináší, když mi někdo uvaří něco dobrého k jídlu. 

19) Jím intuitivně jak mému tělu opravdu vyhovuje. 

20) Neomezuji se v ničem co mám ráda - jídlo, pohyb a každodenní maličkosti.

21) Stále se soustředím na sebe a svojí cestu růstu. Jak v cestě seberozvoje/sebepřijetí, tak v pracovním životě. 

22) Chodím do baru se svými kamarády a užívám si života.

23) S hrdostí chodím mezi lidi. 

24) Ráda trávím čas s lidmi, který mě naplňují.

25) Mám se ráda za všech okolností. 

26) Obklopuji se lidmi, kteří mě přijali takovou jaká jsem a nesnaží se mě měnit. 

27) Rodina se nemusí strachovat o mé zdraví. 

28) Směji se každý jeden den, protože miluji svůj život. 

29) Nosím s hrdostí vše co se mi líbí. Nestydím se nosit upnuté oblečení, protože mi sluší a cítím se v něm   komfortně.

30) Nenechávám se ovlivnit negativními myšlenkami nebo chováním ostatních. 

31) Ráda jím s rodinou a kamarády u jednoho stolu a užívám si připraveného jídla, které jím bez výčitek a omezovaní. 

32) Tancuji a směji se, protože jsem šťastná.

33) Hraji si s mladší sestrou, na kterou mám energii. Užíváme si společného času, který oběma velice prospívá. 

34) Ráda jím zmrzlinu u svého oblíbeného seriálu. 

35) S hrdostí chodím v plavkách a cítím se u toho dobře. 

36) Ráda objevuji nová jídla.

37) Zasloužím si potravu stejně jako každý na tomto světě. Dopřávám si jí kdykoliv chci. 

38) Ráda cestuji, ochutnávám místní jídla, chodím na výlety a užívám si zdejší atmosféry. 

39) Našla jsem své skutečné já, které každý den objevuji!

40) Užívám si strávený čas s přítelem, který mě miluje takovou jaká jsem. 

41) Užívám si pohybu, který dělá mému tělu dobře. 

42) Konečně mám ženskou postavu - ženské křivky a svůj vysněný zadek. 

43) Při objímaní s rodinnou se necítím špatně a naopak jsem vděčná, že mi objetí poskytují. 

44) Mám sílu na každodenní maličkosti - uklízení, vaření, tančení, zpívání nebo hraní s mladšími sourozenci. 

45) Protože prostě miluji čokoládu! 

46) Cítím se volná v oblasti jídla a ve svém těle. 

47) Nejsem nemocná! Jsem naprosto v pořádku - fyzicky i psychicky. 

48) Vážím si sama sebe. Jsem pyšná na svou cestu a netrestám se za žádnou překážku, kterou mi život připletl přes cestu. 

49) Sdílím svojí cestu a ukazuji ostatním, že vyléčení je reálné. Poskytuji s úsměvem pomocnou ruku každému, kdo požádá o pomoc. 

50) Jsem volná, svobodná osoba, která žije svůj nejlepší život. 

Tak to je mých 50 důvodů proč se vyléčit z poruchy příjmu potravy. Jsou to jen mé důvody, které jsou pro můj život velmi důležité! Já osobně toto cvičení opravdu doporučuji, protože mi opravdu otevřelo oči. Uspořádala jsem si v životě priority, které chci ve svém životě mít. Pomohlo mi to velmi s psychikou a lépe jsem se, tak vypořádala například s přibíráním na váze. Jednoduše jsem si u každého nového kila řekla: "Fajn! Váha nedefinuje mou osobnost. Každé jedno kilo mě přibližuje k svobodě v životě. Každé jedno kilo mi otevírá novou bránu do života. Každé jedno kilo mi poskytuje více energie, kterou potřebuji, abych to byla já!". 

Doufám, že vám dnešní cvičení pomohlo a třeba vás posune dál ve vaší léčbě. Je ale důležité říct, že toto cvičení můžete použít při jakékoliv léčbě psychické nemoci nebo klidně jen napište 50 důvodů proč jste rádi na tomto světě. Uvidíte, že i vám se zdravou sebeláskou to udělá dobře a pomůže srovnat priority v životě. 

Líbil se vám dnešní článek? Chtěli by jste více cvičení, které mi pomáhají v léčbě PPP? 

Děkuji za přečtení a já se budu těšit u dalšího článku. Mějte se krásně a užívejte života. Opatrujte se! 

S láskou, Emma 

 Krásný den všem!

Tak konečně po dvou měsících nový článek. Možná se ptáte co se dělo během mé nepřítomnosti a jak na tom teď celkově jsem?! Chtěla bych toho dnes otevřít tolik, že nevím kde začít. V dnešním článku, se ale nebudu soustředit na nějaké vybrané téma, ale chci vám teď jen napsat, jak jsem se měla a co způsobilo mou nepřítomnost! Tak pojďme na to!

Co se stalo a proč tak dlouho nevyšel žádný článek?

Abych vám řekla naprostou pravdu, tak jsem na blog neměla vůbec náladu. Jednoduše jsem neměla vůbec žádný námět a nemohla jsem se donutit si sednou k počítači a psát. Zároveň jsem se nechtěla nutit do něčeho, co mám tak ráda jen proto, abych něco vydala. Nechtěla jsem zde publikovat motivační "kecy", které teď každý publikuje na sociální sítě... 

Zároveň jsem měla celkem silné úzkosti a neuměla s nimi moc pracovat. Celkově se musím přiznat, že se těším, až tento rok skončí, protože je naprosto šílený. I když vím, že v roce 2021 coronavirus bude mutovat dál, ale beru to jako velké ukončení našeho rodinného "neštěstí". 

Jak jsem na tom teď se svou léčbou? Posunula jsem se někam dál?

Opět chci být naprosto upřímná a musím se přiznat, že aktuálně tolik "nepřekonávám strachy z jídla". Mám pocit, že jsem se tak trochu usadila ve své komfortní zóně a nechce se mi z ní opět ven. Zároveň, ale prožívám neuvěřitelně hezké dny s rodinou a žiju nejlíp za posledních pět let...

Nicméně váha jde nahoru, a i když mě to vždy rozhodí, tak jsem vděčná, že se pomalu zbavuji kostnatých zad a stále pociťuji více energie. Je to pomalý a bolestivý proces, ale stojí za to. 

Už jsem dost odbourala strach z večerního mlsání a anorexie už tolik neovládá čas kdy mohu jíst. Dříve mi přesně určovala v kolik si mohu dát oběd, ale naučila jsem se tyto hlasy naprosto ignorovat a jím když mám hlad. A to je opravdu velký krok v mé léčbě. 

Aktuálně je po Vánocích a já na sebe nebyla nikdy tak pyšná jako teď. Ke štědrovečerní večeři jsem si dala bramborový salát a lososa a u tohoto bych se trochu pozastavila! Od mých čtrnácti jsem vegetarián a nedokázala jsem si představit, že bych do pusy dala kousek masa. Během anorexie se pro mě vegetariánství/veganství stalo mantrou a v žádném případě nepřicházelo v úvahu si dát zdravé bílkoviny a tuky, které ryba obsahuje. Nicméně jsem věděla, že se musím zbavit i tohoto strachu, protože je naprosto v pořádku maso jíst. Co se týče bramborového salátu, tak to jsem sama sebe překvapila - prostě jsem seděla u stolu a viděla, že si ho dávají všichni... a tak jsem sáhla po lžíci a nabrala si stejně jako ostatní, protože proč ne? V jeden večer jsem odbourala dva z mých největších strachů - ryba a majonéza. A to je pro mě obrovský krok, na který jsem vážně pyšná! Během vánoc jsem se celkově dost překonávala -  vánočka, cukroví a vaječnák. 

Jak to bude teď probíhat? Budou opět články vycházet pravidelně?

Abych řekla pravdu, tak na tuto otázku neznám odpověď, protože se nechci do ničeho nutit. Blog je jako můj deníček, ale zároveň zde nechci publikovat věci, které mi nejdou od srdce. Takže se budu snažit psát všechno, co budu mít "na jazyku", ale nechci vám slibovat, že budu vydávat každý jeden den...

Jsem teď poměrně dost aktivní na Instagramu, ale to stejné bych chtěla přesunout i sem, tak věřím, že se mi to podaří a předám vám tak nová poselství! 

Tak to by bylo takové celkové shrnutí toho, co se událo za celé dva měsíce, které jsem nic nepublikovala! Doufám, že se máte hezky a hlavně že jste zdraví! Moc vám děkuji za neskutečnou podporu, kterou mi každý den dáváte. Velice si toho vážím! 

Děkuji vám za přečtení a budu se těšit u dalšího článku, který bych chtěla napsat o naších koronavirových Vánocích, které byly opravu zajímavé!

Mějte se krásně a dávejte na sebe pozor. 

S láskou, Emma 

 Krásný den všem!

Jelikož jsme v tomto těžkém období opět všichni zavření doma, tak jsem se rozhodla vám sepsat pár tipů, jak s tímto volným časem naložit. Já sama jsem se kvůli první karanténě dostala na svou nejnižší váhu, protože jsem měla pocit, že se mi všechno sype pod rukama, ze všech stran se hrnuly pouze negativní zprávy a k tomu všemu jsem myslela jen na hubnutí. Proto si myslím, že je důležité si i během lockdownu vytvořit režim, který vám vyhovuje a budete ho opravdu dodržovat. Já mám to "štěstí", že mám každý den online školu, takže režim jsem měla už do předu určený. Ale doporučuji si určit hodinu, ve které budete vstávat a chodit spát úplně každý den, zároveň si naplánujte co všechno chcete během dne stihnout. Každopádně se pojďme mrknout na moje tipy jak volného času opravdu využít! 

1. Věnujte se sami sobě

Kdy jindy máte čas ulehnout do teplé vany s hrnkem čaje (nebo vínem 😊), knihou, kterou stále odkládáte  a nechat se tak zanést do jiného časoprostoru. Kdy jindy si najdete čas si konečně udělat pořádnou manikúru a pedikúru? Jednoduše udělejte všechno proto, aby jste se cítili dobře a odpočinuli si. Uvařte si něco dobrého k jídlu, pusťte si váš oblíbený film a hoďte nohy na stůl. Nic podobného už se nebude opakovat, takže si tento čas zkuste opravdu užít.

Já osobně jsem za další karanténu docela vděčná, protože se tak mohu více věnovat svojí léčbě, která je pro mě moc důležitá. Během školy jsem měla neustálou tendenci se ovlivňovat, ať už kvůli tomu, že jsem se bála co na mě budou říkat spolužáci nebo mě jednoduše myšlenky anorexie nutily k věcem, které do mé léčby nepatří (např: je 11:50, takže už si tu tyčinku nedávej, protože brzo bude oběd - což je naprostá blbost!). Takže já využívám volný čas opravdu naplno!

2. Čistý domov, čistá hlava

Ne nadarmo se říká, že když máte uklizeno doma, tak máte uklizeno i v hlavě! Doma teď trávíme spoustu času, tak si to pojďme aspoň zpříjemnit! Teď je ten nejlepší čas otevřít skříň a vytřídit jí, srovnat si věci na stole, utřít stoletý prach na policích, vyluxovat každý kout místností a pořádně vytřít celý byt. Já to vzala hodně z gruntu - protřídila jsem šatní skříň, knihovnu a všechny šuplíky, které jsem v pokoji našla. Věci, které už jsem nechtěla jsem jednoduše prodala, poslala dál a v případě, že už nebyly k použití, tak vyhodila. Hned se cítím líp! V pokoji tak trávím čas ještě radši a cítím se zde dobře. Takže já jen doporučuji! 

3. Naučte se něco nového! 

"Já už mám doma všechno čtyřikrát přeskládané, vytírám třikrát do hodiny a skleničky už se lesknou tak, že na ně radši nešahám", takže jestli už jste přesně tento typ co už má uklizeno, tak doporučuji zkusit něco nového.  

Teď je naprosto ideální čas se naučit něco úplně nového. Určitě máme každý z nás něco co už se chceme dlouho naučit. Můžete konečně otevřít kuchařku, kterou jste si koupili s vědomím, že z ní budete každý den vařit. Začněte číst, psát, malovat, vyrábět, plést, naučte se nový jazyk nebo cokoliv jiného. Prostě se zaměřte na nové dovednosti, které jste vždycky chtěli umět, ale nebyl čas...

4. Udržujte se v pohybu a dbejte na vitamíny

Snažte se být v pravidelným pohybu - choďte běhat, cvičte jógu nebo jděte jen na procházku. To, že zavřeli fintess centra neznamená, že se zastavil čas a přestanete tělu dodávat pohyb. Zároveň se snažte soustředit na potraviny, které obsahují hodně vitamínů a celkově na kvalitní stravu.

5. Čerstvý vzduch a nově objevená místa vašeho okolí

Věděli jste, že les a čerstvý vzduch mají pozitivní účinky na naše zdraví? Určitě to znáte - máte špatnou náladu a procházka na čerstvém vzduchu v lese vám jí vždy zvedne.Vsadím se o stovku, že máte několik míst v přírodě, na které se chcete podívat, ale nebyl čas. Teď máte možnost vstát a jít se volně projít do přírody.  Jestli máte aktuálně v této době tu nevýhodu, (já vám to za normálních okolností moc závidím 😂) že bydlíte v centru Prahy, tak pokud můžete, vyjeďte na pár dní do přírody třeba s přáteli (nezapomeňte si zjistit, jestli jsou opravdu zdraví). 

Jen upozorňuji, že jestli celé dny trávíte u televize s telefonem v ruce, vstáváte každý den v 11:00, chodíte spát o půl noci a tleskáte do sebe všechno co vám doma ještě zbylo, tak bude tento můj tip hodně těžké uskutečnit. Ale jak říkám nikdy není pozdě vstát a začít od začátku (btw. tahle věta by se měla vytesat na čelo každému kdo prochází poruchou příjmu potravy).

6. Objevte v sobě Masterchefa

Jestli se už dlouho chytáte naučit se nový recept nebo uvařit vašemu partnerovi a udělat si tak hezký večer, tak teď je ta ideální chvíle. Zkuste si úpect něco dobrého k snídani a rozvíjejte se v této oblasti, experimentujte a zkoušejte.

7. Zaměřte se na seberozvoj

Díky karanténě můžete zjistit, že se sebou vlastně jste neradi a chcete něco změnit! Zaměřte se tedy na seberozvoj! Začněte číst knihy, kouknete na motivační a seberozvojová videa nebo si pusťte nějaký hezký online kurz o sebelásce. 

Já sama za sebe doporučuji knížky, které mi opravdu pomáhají se najít a hlavně přijmout - Kráva, která plakala (Ajahn Brahm), Čtyři dohody (Don Miguel Ruiz), Jíst meditovat milovat (moje srdcovka), Měj se ráda a Miluj svůj život (Celosvětově známá a oblíbená Louise L.), Mějte se ráda (Mel Noakes) nebo Moc přítomného okamžiku (Tolle Eckhart).

8. Další tipy, které vás zabaví

Jestli už máte vážně uklizeno i na půdě a zameteno na terase, tak zkuste tyto tipy, které by vás měli zabavit - naučit se pracovat s filtrem, zahrát si hru, která vám leží na zaprášené polici, přesaďte květiny, naleštěte si skleničky na víno, zarámujte fotky do rámečků, zkuste nový odstín laku, založte kvásek a naučte se péct chleba, vytvořte si domácí masky a pečující kosmetiku, protřiďte vánoční dekorace, přečtěte si dlouhé příbalové instrukce k lékům, které často používáte, naučte se ušít roušku, udělejte si pořádek v počítači a telefonu - protřídit fotky, zprávy, vyčistit úložiště.

8.Netflix to jistí!

Naprostá klasika, ale jestli už se opravdu nudíte, tak konečně dokoukejte seriál Money Heist a nebo si prostě odpočiňte u  reality show Love Is Blind. Myslím, že tvůrce Netflixu díky koronaviru zajistil svým pravnoučatům naprostý luxus v podobě neomezeného přístupu k financím.  

To by bylo všechno k mým tipům, jak využít volného času. A teď se dostávám k tomu nejdůležitějšímu - jak se nenechat ovlivnit negativníma zprávama a neupadat do depresí? 

1. Přestaňte tolik sledovat zprávy!

Co uděláte hned jako první, když ráno vstanete? Vezmete telefon do ruky a podíváte se na novinky, které se přes noc udály. Potom se vyhrabete z postele, jdete si udělat snídani a zapnete televizi kde běží zprávy s aktualitami. Zkuste po ránu telefon nechat na nočním stolku a ovladač od televize položený na sedačce a ráno nastartujte knížkou a pořádným protažením vašeho těla. Zprávy na nás neuvěřitelně působí, a jelikož aktuálně převažují ty negativní, tak je i naše nálada negativní. 

Samozřejmě tím nechci říci, aby jste nesledovali co se děje ve světě. Moje rada tedy zní -  mrkněte pouze na večerní hlavní zprávy a všechny zprávy přijměte pouze jako informaci a nenechte se tím ovlivnit. 

2. Buďte v neustálém kontaktu

Volejte rodičům, sourozencům, kamarádům nebo babičkám. Snažte se být stále s někým v kontaktu, alespoň přes telefon! Hovory, tak pomohou zabít volného času a ještě dotyčného potěší. Takže moje hlavní rada je - neztrácejte kontakt s lidmi!

3. Pomáhejte

Udělejte jakoukoliv věc, která pomůže tuto situaci konečně ukončit - staňte se dobrovolníkem, ušijte roušky, upečte doktorům a sestřičkám něco dobrého za jejich odvahu nebo alespoň šiřte pozitivní náladu. 

4. Dodržujte opatření

A hlavně prosím noste zahalená ústa, protože jak řekl Lev Nikolajevič Tolstoj: "každý chce zachránit svět, ale neuvědomuje si, že by musí začít u sebe." Je jednoduché si na nové opatření stěžovat, ale vláda je nevydává, protože nás chce obtěžovat, ale protože chce tuto situaci konečně ukončit. Takže hlavní bod jak můžete opravdu pomoci je - nosit roušky a dodržovat opatření!

To by bylo pro dnešní článek všechno! Doufám, že se vám líbil, protože zabral poměrně dost času. Snad se máte dobře a jste zdraví. Budu ráda, když mi napíšete vaše tipy na využití volného času nebo se vyjádříte k aktuální situaci s koronavirem. 

Mějte se krásně a opatrujte se!

S láskou, Emma 

 Krásný den všem!

Tak jsem tady zpět s novým příspěvkem. Co se dělo, že jsem se tak dlouho neozývala? Abych vám řekla naprostou pravdu, tak jsem vůbec neměla náladu na psaní a nenacházela jsem v sobě sílu tvářit se, že jsem v pohodě.... Moje "nechuť" se nevztahuje pouze k psaní na blog, ale také ke čtení, vaření nebo cvičení jógy. Vypadla jsem ze svého režimu, který mě dlouho držel v pozitivní a pohodové atmosféře. Nicméně nakonec jsem se vyhrabala ze svých "depresivních" nálad a rozhodla jsem se s vámi podělit o novinky v mém životě. Dnes není vůbec hezky - je typické podzimní opršené počasí. Je to takový hygge den, který vás svádí k zachumlání do postele s teplým hrnkem čaje a oblíbeným filmem. Já se dnes rozhodla, že se konečně vrhnu na článek, který jsem tak dlouho odkládala. Tak konec výmluvám, jdu na to!

Co je v mém životě nového? 

Asi nejhezčí, co mě v poslední době potkalo, a z čeho aktuálně dost žiju, je skutečnost, že jsem si našla práci. Dlouho jsem chtěla pracovat v kavárně, protože pokud mě sledujete trošku déle, tak určitě víte, že příprava kávy mě fascinuje. Hledala jsem dlouho, a konečně se našla nabídka, kterou jsem přesně hledala. Začala jsem pracovat v kavárně, která je zajímavá svým kouzelným, útulným prostředím a atmosférou. "Kavárna snů" se nachází v ulici Ke Karlovu. Když jsem zde byla na pracovním pohovoru, tak jsem se musela opravdu smát. Kavárna se opravdu tématicky nachází naproti kliniky psychiatrie s oddělením poruchy příjmu potravy, které jsem na začátku svého boje sama navštívila. Dnes mi toto období připomíná každý pohled ven z kavárny a já tak mohu zas a znovu děkovat, že jsem si svůj problém uvědomila v čas.

Každopádně jsem v práci strašně spokojená. Narazila jsem na tu nejmilejší vedoucí, se kterou jsme si společně "sedly" a vycházíme spolu jako bychom se znaly odjakživa. Prostředí je jak už jsem říkala útulné a takové trochu pohádkové. Naučila jsem se pracovat s kávou, takže se můžete zastavit na kafíčko a pokec. A to nejlepší nakonec - už mám i svoje klíče! Ještě si musím sehnat nějakou hezkou klíčenku, která bude tématicky s kávou. 

Jak jsem se posunula v mé léčbě anorexie? Nějaké nové výhry?

Abych řekla pravdu, tak léčba je stále hodně náročná. Někdy mám dost silné úzkosti, a když mám sníst nějakou svou "zakázanou" potravinu, tak dokážu s talířem hodit i o zem. Well, psychická nemoc... Každopádně jsem se dost posunula, i když to stálo hodně sil a slz. Stále mám vystouplé kosti, které se mi občas líbí a někdy mě děsí. Stále jsem bez menstruace a ještě zřejmě dlouho budu. Vlasy už mi přestaly tak rapidně vypadávat a moje trávící potíže se zklidnily. Zároveň jsem se konečně smířila s nadýmáním, které mě dlouho trápilo a způsobovalo, že jsem si připadala "tlustá". Co mi pomohlo smířit se s nadýmáním? Prostě a jednoduše jsem si v hlavě stále opakovala, že bříško mě drží při životě a shromažďuje všechno, co jsem snědla, sním a co mi drží při životě...

Nedávno jsem si vytvořila svůj list "Fear food" kam jsem si zapsala všechny potraviny, ze kterých mám největší strach. Dala jsem si za úkol, že je budu pomalu zkoušet opět jíst. Často se mě ptáte jak odbourat strach z potravin? Za celou anorexii jsem se naučila, že za vás kila nikdo nepřibere a nezbaví vás úzkostí z jídla ve vaší hlavě. Bohužel veškerá práce, boj a úsilí je jen a jen na vás! Prostě není jiná možnost, než sebrat sílu a odvahu, a vaší zakázanou potravinu prostě musíte zkusit sníst. Nakonec zjistíte, že je to naprosto normální věc a víte co se potom stane? Vůbec nic. Neumřete, nezkolabujete a dokonce ani nepřiberete. Zůstane pouze ten jedinečný pocit síly a pýchy, že jste vyšly ze své komfortní zóny a anorexii jste alespoň pro tentokrát nakoply do "prdele" (nechci být sprostá, ale líp se to nedá říct). Tato vítězství mě posouvají neuvěřitelně dál, konečně si uvědomuji, že jídlo je opravdu naprosto přirozená a normální věc. Jídlo je součástí mého života, už mi nebaví se jídlem stále trápit, takže když jdu nyní kolem zrcadla, pohladím se po břiše...

Jaké strachy se mi podařilo překonat? Je toho hodně a některé pokrmy se mi podařilo i zdokumentovat. Konečně jsem si namazala chleba s máslem - máslo je zdroj tuků a já jsem se ho hodně hodně bála. Začala jsem jíst plátkový sýr, který pro mě byl naprostým peklem a dost dlouho mi trvalo než jsem se odhodlala to "prostě" sníst. Pribináček byl další "fear food" - smetana, tvaroh a cukr? Stačilo to jen říci a už jsem z toho měla úzkost. Snědla jsem ho a vrátila jsem se zpět do dětských let, kdy jsem ho jedla furt. Moje největší výhry byly hodně psychicky náročné a jsem vděčná, že jsem měla při ruce svoje rodiče a starší sestru, kteří mi pomohli a stáli při mě. 

Mezi největší strachy patřil narozeninový dort a klasické pšeničné těstoviny. Pokud jde o dort, když jsem ještě jedla všechno, a jídlo pro mě bylo naprosto přirozené, tak jsem dort od mojí babičky naprosto zbožňovala. Jako vážně, klidně jsem snědla i tři velké kousky za jedno odpoledne. Dělá ho každou narozeninovou oslavu, a jelikož jsme opravdu velká rodina, tak se dorty u nás jí celkem často. Dort nebo zákusek jsem neměla tak čtyři roky, ale pokaždé jsem strašně toužila si ho dát. Příliš jsem se bála, ale čeho? Vždyť je naprosto normální dát si na narozeninové oslavě kousek toho nejlepšího dortu! Vždyť si dort dávají úplně všichni, tak proč bych nemohla já? Můžu, a proto jsem vstala, a kousek dortu si uřízla... Když to viděla moje mamka, tak se málem rozbrečela a byla na mě hrozně pyšná. Ale víte co bylo nejlepší? Ten pocit, že jsem strach sama překonala a mohla být sama na sebe hrdá! 

A teď ty pšeničné těstoviny - strach z nich jsem konečně překonala včera a byl to ten nejhezčí pocit za posledních pár měsíců! Talíř klasických pšeničných špaget pro mě představoval velký strach a úzkost, a já je konečně včera "dala"! 

Jako poslední překonané strachy co tady zmíním jsou mastné nudle z Wokina (které naprosto miluji!), sladké zmrzliny a dokonce i zákusek z kaváren. 

Tak to by bylo takové shrnutí mého aktuálního období, které jsem s vámi dosud nesdílela. Hodně jsem se teď izolovala od sociálních sítí a myslím, že mi to hodně pomohlo. Nicméně už se opět těším, že začnu přidávat více příspěvků. 

Doufám, že se máte v rámci možností dobře a nenecháváte se moc ovlivňovat aktuální situací s covidem. Moc vám děkuji za přečtení tohoto článku a já se budu těšit u dalšího setkání při čtení.... Mějte se krásně! 

S láskou, Emma.