instagram
Používá technologii služby Blogger.
  • Home
  • Daily
  • Anorexia
  • Travel
  • Coffee
  • Health food
  • About me

Život s Emmou

 Krásný den všem!

Jelikož jsme v tomto těžkém období opět všichni zavření doma, tak jsem se rozhodla vám sepsat pár tipů, jak s tímto volným časem naložit. Já sama jsem se kvůli první karanténě dostala na svou nejnižší váhu, protože jsem měla pocit, že se mi všechno sype pod rukama, ze všech stran se hrnuly pouze negativní zprávy a k tomu všemu jsem myslela jen na hubnutí. Proto si myslím, že je důležité si i během lockdownu vytvořit režim, který vám vyhovuje a budete ho opravdu dodržovat. Já mám to "štěstí", že mám každý den online školu, takže režim jsem měla už do předu určený. Ale doporučuji si určit hodinu, ve které budete vstávat a chodit spát úplně každý den, zároveň si naplánujte co všechno chcete během dne stihnout. Každopádně se pojďme mrknout na moje tipy jak volného času opravdu využít! 

1. Věnujte se sami sobě

Kdy jindy máte čas ulehnout do teplé vany s hrnkem čaje (nebo vínem 😊), knihou, kterou stále odkládáte  a nechat se tak zanést do jiného časoprostoru. Kdy jindy si najdete čas si konečně udělat pořádnou manikúru a pedikúru? Jednoduše udělejte všechno proto, aby jste se cítili dobře a odpočinuli si. Uvařte si něco dobrého k jídlu, pusťte si váš oblíbený film a hoďte nohy na stůl. Nic podobného už se nebude opakovat, takže si tento čas zkuste opravdu užít.

Já osobně jsem za další karanténu docela vděčná, protože se tak mohu více věnovat svojí léčbě, která je pro mě moc důležitá. Během školy jsem měla neustálou tendenci se ovlivňovat, ať už kvůli tomu, že jsem se bála co na mě budou říkat spolužáci nebo mě jednoduše myšlenky anorexie nutily k věcem, které do mé léčby nepatří (např: je 11:50, takže už si tu tyčinku nedávej, protože brzo bude oběd - což je naprostá blbost!). Takže já využívám volný čas opravdu naplno!

2. Čistý domov, čistá hlava

Ne nadarmo se říká, že když máte uklizeno doma, tak máte uklizeno i v hlavě! Doma teď trávíme spoustu času, tak si to pojďme aspoň zpříjemnit! Teď je ten nejlepší čas otevřít skříň a vytřídit jí, srovnat si věci na stole, utřít stoletý prach na policích, vyluxovat každý kout místností a pořádně vytřít celý byt. Já to vzala hodně z gruntu - protřídila jsem šatní skříň, knihovnu a všechny šuplíky, které jsem v pokoji našla. Věci, které už jsem nechtěla jsem jednoduše prodala, poslala dál a v případě, že už nebyly k použití, tak vyhodila. Hned se cítím líp! V pokoji tak trávím čas ještě radši a cítím se zde dobře. Takže já jen doporučuji! 

3. Naučte se něco nového! 

"Já už mám doma všechno čtyřikrát přeskládané, vytírám třikrát do hodiny a skleničky už se lesknou tak, že na ně radši nešahám", takže jestli už jste přesně tento typ co už má uklizeno, tak doporučuji zkusit něco nového.  

Teď je naprosto ideální čas se naučit něco úplně nového. Určitě máme každý z nás něco co už se chceme dlouho naučit. Můžete konečně otevřít kuchařku, kterou jste si koupili s vědomím, že z ní budete každý den vařit. Začněte číst, psát, malovat, vyrábět, plést, naučte se nový jazyk nebo cokoliv jiného. Prostě se zaměřte na nové dovednosti, které jste vždycky chtěli umět, ale nebyl čas...

4. Udržujte se v pohybu a dbejte na vitamíny

Snažte se být v pravidelným pohybu - choďte běhat, cvičte jógu nebo jděte jen na procházku. To, že zavřeli fintess centra neznamená, že se zastavil čas a přestanete tělu dodávat pohyb. Zároveň se snažte soustředit na potraviny, které obsahují hodně vitamínů a celkově na kvalitní stravu.

5. Čerstvý vzduch a nově objevená místa vašeho okolí

Věděli jste, že les a čerstvý vzduch mají pozitivní účinky na naše zdraví? Určitě to znáte - máte špatnou náladu a procházka na čerstvém vzduchu v lese vám jí vždy zvedne.Vsadím se o stovku, že máte několik míst v přírodě, na které se chcete podívat, ale nebyl čas. Teď máte možnost vstát a jít se volně projít do přírody.  Jestli máte aktuálně v této době tu nevýhodu, (já vám to za normálních okolností moc závidím 😂) že bydlíte v centru Prahy, tak pokud můžete, vyjeďte na pár dní do přírody třeba s přáteli (nezapomeňte si zjistit, jestli jsou opravdu zdraví). 

Jen upozorňuji, že jestli celé dny trávíte u televize s telefonem v ruce, vstáváte každý den v 11:00, chodíte spát o půl noci a tleskáte do sebe všechno co vám doma ještě zbylo, tak bude tento můj tip hodně těžké uskutečnit. Ale jak říkám nikdy není pozdě vstát a začít od začátku (btw. tahle věta by se měla vytesat na čelo každému kdo prochází poruchou příjmu potravy).

6. Objevte v sobě Masterchefa

Jestli se už dlouho chytáte naučit se nový recept nebo uvařit vašemu partnerovi a udělat si tak hezký večer, tak teď je ta ideální chvíle. Zkuste si úpect něco dobrého k snídani a rozvíjejte se v této oblasti, experimentujte a zkoušejte.


7. Zaměřte se na seberozvoj

Díky karanténě můžete zjistit, že se sebou vlastně jste neradi a chcete něco změnit! Zaměřte se tedy na seberozvoj! Začněte číst knihy, kouknete na motivační a seberozvojová videa nebo si pusťte nějaký hezký online kurz o sebelásce. 

Já sama za sebe doporučuji knížky, které mi opravdu pomáhají se najít a hlavně přijmout - Kráva, která plakala (Ajahn Brahm), Čtyři dohody (Don Miguel Ruiz), Jíst meditovat milovat (moje srdcovka), Měj se ráda a Miluj svůj život (Celosvětově známá a oblíbená Louise L.), Mějte se ráda (Mel Noakes) nebo Moc přítomného okamžiku (Tolle Eckhart).

8. Další tipy, které vás zabaví

Jestli už máte vážně uklizeno i na půdě a zameteno na terase, tak zkuste tyto tipy, které by vás měli zabavit - naučit se pracovat s filtrem, zahrát si hru, která vám leží na zaprášené polici, přesaďte květiny, naleštěte si skleničky na víno, zarámujte fotky do rámečků, zkuste nový odstín laku, založte kvásek a naučte se péct chleba, vytvořte si domácí masky a pečující kosmetiku, protřiďte vánoční dekorace, přečtěte si dlouhé příbalové instrukce k lékům, které často používáte, naučte se ušít roušku, udělejte si pořádek v počítači a telefonu - protřídit fotky, zprávy, vyčistit úložiště.

8.Netflix to jistí!

Naprostá klasika, ale jestli už se opravdu nudíte, tak konečně dokoukejte seriál Money Heist a nebo si prostě odpočiňte u  reality show Love Is Blind. Myslím, že tvůrce Netflixu díky koronaviru zajistil svým pravnoučatům naprostý luxus v podobě neomezeného přístupu k financím.  


To by bylo všechno k mým tipům, jak využít volného času. A teď se dostávám k tomu nejdůležitějšímu - jak se nenechat ovlivnit negativníma zprávama a neupadat do depresí? 

1. Přestaňte tolik sledovat zprávy!

Co uděláte hned jako první, když ráno vstanete? Vezmete telefon do ruky a podíváte se na novinky, které se přes noc udály. Potom se vyhrabete z postele, jdete si udělat snídani a zapnete televizi kde běží zprávy s aktualitami. Zkuste po ránu telefon nechat na nočním stolku a ovladač od televize položený na sedačce a ráno nastartujte knížkou a pořádným protažením vašeho těla. Zprávy na nás neuvěřitelně působí, a jelikož aktuálně převažují ty negativní, tak je i naše nálada negativní. 

Samozřejmě tím nechci říci, aby jste nesledovali co se děje ve světě. Moje rada tedy zní -  mrkněte pouze na večerní hlavní zprávy a všechny zprávy přijměte pouze jako informaci a nenechte se tím ovlivnit. 

2. Buďte v neustálém kontaktu

Volejte rodičům, sourozencům, kamarádům nebo babičkám. Snažte se být stále s někým v kontaktu, alespoň přes telefon! Hovory, tak pomohou zabít volného času a ještě dotyčného potěší. Takže moje hlavní rada je - neztrácejte kontakt s lidmi!

3. Pomáhejte

Udělejte jakoukoliv věc, která pomůže tuto situaci konečně ukončit - staňte se dobrovolníkem, ušijte roušky, upečte doktorům a sestřičkám něco dobrého za jejich odvahu nebo alespoň šiřte pozitivní náladu. 

4. Dodržujte opatření

A hlavně prosím noste zahalená ústa, protože jak řekl Lev Nikolajevič Tolstoj: "každý chce zachránit svět, ale neuvědomuje si, že by musí začít u sebe." Je jednoduché si na nové opatření stěžovat, ale vláda je nevydává, protože nás chce obtěžovat, ale protože chce tuto situaci konečně ukončit. Takže hlavní bod jak můžete opravdu pomoci je - nosit roušky a dodržovat opatření!


To by bylo pro dnešní článek všechno! Doufám, že se vám líbil, protože zabral poměrně dost času. Snad se máte dobře a jste zdraví. Budu ráda, když mi napíšete vaše tipy na využití volného času nebo se vyjádříte k aktuální situaci s koronavirem. 

Mějte se krásně a opatrujte se!

S láskou, Emma 



října 29, 2020 No Comments

 Krásný den všem!

Tak jsem tady zpět s novým příspěvkem. Co se dělo, že jsem se tak dlouho neozývala? Abych vám řekla naprostou pravdu, tak jsem vůbec neměla náladu na psaní a nenacházela jsem v sobě sílu tvářit se, že jsem v pohodě.... Moje "nechuť" se nevztahuje pouze k psaní na blog, ale také ke čtení, vaření nebo cvičení jógy. Vypadla jsem ze svého režimu, který mě dlouho držel v pozitivní a pohodové atmosféře. Nicméně nakonec jsem se vyhrabala ze svých "depresivních" nálad a rozhodla jsem se s vámi podělit o novinky v mém životě. Dnes není vůbec hezky - je typické podzimní opršené počasí. Je to takový hygge den, který vás svádí k zachumlání do postele s teplým hrnkem čaje a oblíbeným filmem. Já se dnes rozhodla, že se konečně vrhnu na článek, který jsem tak dlouho odkládala. Tak konec výmluvám, jdu na to!



Co je v mém životě nového? 

Asi nejhezčí, co mě v poslední době potkalo, a z čeho aktuálně dost žiju, je skutečnost, že jsem si našla práci. Dlouho jsem chtěla pracovat v kavárně, protože pokud mě sledujete trošku déle, tak určitě víte, že příprava kávy mě fascinuje. Hledala jsem dlouho, a konečně se našla nabídka, kterou jsem přesně hledala. Začala jsem pracovat v kavárně, která je zajímavá svým kouzelným, útulným prostředím a atmosférou. "Kavárna snů" se nachází v ulici Ke Karlovu. Když jsem zde byla na pracovním pohovoru, tak jsem se musela opravdu smát. Kavárna se opravdu tématicky nachází naproti kliniky psychiatrie s oddělením poruchy příjmu potravy, které jsem na začátku svého boje sama navštívila. Dnes mi toto období připomíná každý pohled ven z kavárny a já tak mohu zas a znovu děkovat, že jsem si svůj problém uvědomila v čas.

Každopádně jsem v práci strašně spokojená. Narazila jsem na tu nejmilejší vedoucí, se kterou jsme si společně "sedly" a vycházíme spolu jako bychom se znaly odjakživa. Prostředí je jak už jsem říkala útulné a takové trochu pohádkové. Naučila jsem se pracovat s kávou, takže se můžete zastavit na kafíčko a pokec. A to nejlepší nakonec - už mám i svoje klíče! Ještě si musím sehnat nějakou hezkou klíčenku, která bude tématicky s kávou. 

Jak jsem se posunula v mé léčbě anorexie? Nějaké nové výhry?

Abych řekla pravdu, tak léčba je stále hodně náročná. Někdy mám dost silné úzkosti, a když mám sníst nějakou svou "zakázanou" potravinu, tak dokážu s talířem hodit i o zem. Well, psychická nemoc... Každopádně jsem se dost posunula, i když to stálo hodně sil a slz. Stále mám vystouplé kosti, které se mi občas líbí a někdy mě děsí. Stále jsem bez menstruace a ještě zřejmě dlouho budu. Vlasy už mi přestaly tak rapidně vypadávat a moje trávící potíže se zklidnily. Zároveň jsem se konečně smířila s nadýmáním, které mě dlouho trápilo a způsobovalo, že jsem si připadala "tlustá". Co mi pomohlo smířit se s nadýmáním? Prostě a jednoduše jsem si v hlavě stále opakovala, že bříško mě drží při životě a shromažďuje všechno, co jsem snědla, sním a co mi drží při životě...

Nedávno jsem si vytvořila svůj list "Fear food" kam jsem si zapsala všechny potraviny, ze kterých mám největší strach. Dala jsem si za úkol, že je budu pomalu zkoušet opět jíst. Často se mě ptáte jak odbourat strach z potravin? Za celou anorexii jsem se naučila, že za vás kila nikdo nepřibere a nezbaví vás úzkostí z jídla ve vaší hlavě. Bohužel veškerá práce, boj a úsilí je jen a jen na vás! Prostě není jiná možnost, než sebrat sílu a odvahu, a vaší zakázanou potravinu prostě musíte zkusit sníst. Nakonec zjistíte, že je to naprosto normální věc a víte co se potom stane? Vůbec nic. Neumřete, nezkolabujete a dokonce ani nepřiberete. Zůstane pouze ten jedinečný pocit síly a pýchy, že jste vyšly ze své komfortní zóny a anorexii jste alespoň pro tentokrát nakoply do "prdele" (nechci být sprostá, ale líp se to nedá říct). Tato vítězství mě posouvají neuvěřitelně dál, konečně si uvědomuji, že jídlo je opravdu naprosto přirozená a normální věc. Jídlo je součástí mého života, už mi nebaví se jídlem stále trápit, takže když jdu nyní kolem zrcadla, pohladím se po břiše...

Jaké strachy se mi podařilo překonat? Je toho hodně a některé pokrmy se mi podařilo i zdokumentovat. Konečně jsem si namazala chleba s máslem - máslo je zdroj tuků a já jsem se ho hodně hodně bála. Začala jsem jíst plátkový sýr, který pro mě byl naprostým peklem a dost dlouho mi trvalo než jsem se odhodlala to "prostě" sníst. Pribináček byl další "fear food" - smetana, tvaroh a cukr? Stačilo to jen říci a už jsem z toho měla úzkost. Snědla jsem ho a vrátila jsem se zpět do dětských let, kdy jsem ho jedla furt. Moje největší výhry byly hodně psychicky náročné a jsem vděčná, že jsem měla při ruce svoje rodiče a starší sestru, kteří mi pomohli a stáli při mě. 

Mezi největší strachy patřil narozeninový dort a klasické pšeničné těstoviny. Pokud jde o dort, když jsem ještě jedla všechno, a jídlo pro mě bylo naprosto přirozené, tak jsem dort od mojí babičky naprosto zbožňovala. Jako vážně, klidně jsem snědla i tři velké kousky za jedno odpoledne. Dělá ho každou narozeninovou oslavu, a jelikož jsme opravdu velká rodina, tak se dorty u nás jí celkem často. Dort nebo zákusek jsem neměla tak čtyři roky, ale pokaždé jsem strašně toužila si ho dát. Příliš jsem se bála, ale čeho? Vždyť je naprosto normální dát si na narozeninové oslavě kousek toho nejlepšího dortu! Vždyť si dort dávají úplně všichni, tak proč bych nemohla já? Můžu, a proto jsem vstala, a kousek dortu si uřízla... Když to viděla moje mamka, tak se málem rozbrečela a byla na mě hrozně pyšná. Ale víte co bylo nejlepší? Ten pocit, že jsem strach sama překonala a mohla být sama na sebe hrdá! 

A teď ty pšeničné těstoviny - strach z nich jsem konečně překonala včera a byl to ten nejhezčí pocit za posledních pár měsíců! Talíř klasických pšeničných špaget pro mě představoval velký strach a úzkost, a já je konečně včera "dala"! 

Jako poslední překonané strachy co tady zmíním jsou mastné nudle z Wokina (které naprosto miluji!), sladké zmrzliny a dokonce i zákusek z kaváren. 








Na poslední dvě fotky jsem nejvíce pyšná - těstoviny a narozeninový dort! 

Tak to by bylo takové shrnutí mého aktuálního období, které jsem s vámi dosud nesdílela. Hodně jsem se teď izolovala od sociálních sítí a myslím, že mi to hodně pomohlo. Nicméně už se opět těším, že začnu přidávat více příspěvků. 

Doufám, že se máte v rámci možností dobře a nenecháváte se moc ovlivňovat aktuální situací s covidem. Moc vám děkuji za přečtení tohoto článku a já se budu těšit u dalšího setkání při čtení.... Mějte se krásně! 

S láskou, Emma.




 









října 14, 2020 No Comments

 Krásný den všem! 

Tak po opravdu dlouhé době nový článek. Jak si užíváte poslední hezké dny? Já aktuálně prožívám trochu složitější období mojí léčby a neměla jsem tak moc chuť se zde přetvařovat, že je vše v pořádku. Doufám, že se nebudete zlobit, ale opravdu se svému tělu snažím naslouchat, takže jsem si dala pauzu od všech sociálních sítí. Myslím, že mi to velmi prospělo - opět jsem nabrala síly a hlavně nějakou tu motivaci, takže se máte na co těšit. 


Každopádně dneska jsme si po dlouhé době udělaly se sestrou den jen pro sebe. Musím vám říct, že takto hezký a pohodový den jsem potřebovala jako sůl. Ráno jsme nastartovaly velmi pomalu - vstávaly po osmé hodině, udělaly si dobrou snídani a v klidu se připravily na celý den. Po obědě jsem se vypravily do města, protože jsem ségru chtěla vzít do své oblíbené kavárny Etapa, kterou jsem poměrně dlouho nenavštívila! Tak se pojďme podívat na naše odpoledne v centru Karlína! 


Kavárna Etapa se nachází v centru Karlína, a jestli rádi navštěvujete nové podniky, tak určitě víte, že právě Karlín je známý svým množstvím zajímavých kaváren a bister. Tudíž je opravdu velmi těžké přijít s něčím originálním kam se zákaznicí budou rádi vracet. A přesně tohle se podniku Etapa podařilo. Myslím, že Etapu nemusím nikomu moc dlouho představovat, protože to je podnik, který musí znát a navštívit každý. Takže, jestli jste zde ještě nebyli na jejich slavnou snídani nebo banánový chlebíček, tak to velmi rychle napravte! 

Jak už jsem říkala Etapa je známá především pro svůj výborný banánový chlebíček, na který chodí opravdu každý (včetně nás 😂). My jsme dnes zvolily něco nového - "mrkváč" a můžu vám říct, že byl snad ještě lepší než Banana bread. Já jsem si dala klasicky Batch brew, které bylo úplně čerstvé, takže naprostá bomba. Kája si objednala domácí ledový čaj s tymiánem. 





Jinak jedna z věcí proč se sem ráda vracím je obsluha. Jsou zde neskutečně milý, usměvavý a vždy pozitivně naladěný! A to beru jako neuvěřitelné plus. 

Přikládám sem odkazy na stránky tohoto podniku, kde se dozvíte více informací a aktuální nabídku: 
Webové stránky Etapy: https://www.etapa.cz
Instagram: https://www.instagram.com/etapa_pgfoodies/
Facebook: https://www.facebook.com/etapa.karlin/


Tak to by bylo pro dnešní opravdu krátký článek všechno! Chtěla jsem vám jen představit kavárnu Etapa, která je na mém listu: TOP 10. Nafotila jsem jen pár fotek, protože jsem si tento den chtěla užít v přítomném okamžiku. Doufám, že se máte dobře a užíváte si posledních dnů sluníčka. 
Děkuji vám za přečtení a já se budu těšit u dalšího článku, který bude trochu delší. Mějte se krásně!
S láskou, 
Emma.



září 20, 2020 No Comments

 Krásný den všem!

Tak už je to "konečně" tady - první školní den roku 2020/2021! Kdo se těšil? Já osobně docela ano, protože už potřebuji znovu najet na běžný životní režim. Možná to zní divně, ale jsem ráda, že se teď začne opět něco dít. Jak to máte vy? 


Nicméně dnes byl první den školy a i přesto, že máme ve třídě celkem fajn lidi, tak jsem se bála. Celou noc jsem nemohla usnout a to z jednoho jediného důvodu - bála jsem se, co na mě ostatní lidi řeknou. Budou na mě koukat? Mluvit o mě? Nebo mě dokonce pomlouvat? Víte je to hodně zvláštní pocit, protože když jsem nastupovala na střední školu, tak jsem byla "normální" holčina, která už sice měla "nezdravé" myšlení, ale i přes to bylo moje tělo zdravé. Do školy jsem nastupovala se strachem, protože jsem si připadala tlustá a sama sobě jsem se nelíbila. Tento pocit se se mnou táhl celý školní rok a i přes to, že jsem "zhubla" skoro patnáct kilo, tak jsem nebyla spokojená. Neustále jsem si stěžovala a doprošovala jsem se uznání ostatních. Chtěla jsem jen jedno - být krásná a to znamenalo být "hubená". Slovo hubená musím dát do uvozovek, protože za krásné jsem považovala jen kostnaté tělo... Díky tomu, že jsem se honila za dokonalostí mi byla diagnostikovaná mentální anorexie. 

No... tak dnes jsem šla poprvé po půl roce do školy. Myslíte, že jsem do školy vstupovala jako seběvědomá holka, která je pyšná na to jak vypadá, nebo jsem se do školy vkrádala po špičkách, aby si mě nikdo nevšimnul? Mým úmyslem bylo vstoupit do nového školního roku s posíleným sebevědomím, ale jakmile jsem vstoupila do dveří naší školy, všechny moje představy se vypařily. Stoupala jsem po schodech a v duchu prosila, ať si mě nikdo nevšimne. Dostavil se opět ten starý pocit, pocit nedokonalosti. Zašla jsem na dámské záchody, umyla si ruce a čekala. Na co jsem čekala? Doufala jsem, že se seberu a zase vyjdu jako Emma, která se má ráda. Nešlo to... Vyšla jsem z kabinky k umyvadlu a podívala jsem se do zrcadla. A na něco jsem si vzpomněla... Vzpomněla jsem si na knihu "Kráva, která plakala" od buddhistického mnicha Ajahn Brahma: Když autor ráno vstal, dlouze se na sebe usmíval do zrcadla. Zdá se vám to jako jednoduchý úkol? Chyba lávky... Po ránu nevypadáme nejlépe a často se při prvním pohledu do zrcadla lekneme jak vypadáme. A tak se na sebe každý den začal smát. Prostě si stoupl před zrcadlo, vzal si dva prsty a roztáhl své ústa v široký úsměv. Úsměv byl tak široký, že se začal opravdu od srdce smát. Připadal si legrační a tak se smál sám sobě. A tak jsem si i já stoupla před to obrovské školní zrcadlo, kde si slečny o přestávkách fotí jak vypadají, vzala dva prsty a roztáhla si svá ústa ve velký "klaunský" úsměv. Co se stalo? Opravdu jsem se začala smát! Najednou jsem nevnímala nic jiného, než sebe a svůj smějící se obraz v zrcadle. Byly jsme jen my dvě - smějící se slečny. Z této jedinečné chvilky mě vyrušila moje spolužačka, která šla na toaletu (myslím, že od této chvíle si myslí, že jsem opravdu blázen). A pak jsem si vzala tašku, upravila si vlasy a vyšla směrem do třídy s posíleným seběvědomím a hlavně rozesmátá. Vešla jsem do třidy a bylo mi fajn. Byla jsem to já! Vím, že to pro někoho může znít nepochopitelně, protože se tak cítí třeba celý život. Pro mě je to ale něco nového, silného, neskutečného. Najednou jsem cítila, že nemusím nikomu dokazovat jak moc jsem dobrá. Prostě jsem si uvědomila, že jsem krásná a konečně i seběvědomá holka, která chce jen žít svůj život! Nemusím se přeci zaobírat myšlenkami, co si o mě myslí ostatní nebo jo? Vždyť mi může být jedno, jestli se budu líbit té partě kluků, která stojí na chodbě! Proč vlastně soudí ostaní? Možná mají sami problém a pošklebováním si posilují vlastní sebevědomí. Kašlu na to, věřím sama sobě, nebudu se snažit o jejich uznání. Jsem teď sama se sebou spokojená (v rámci možnosti). Myslím, že jsem ušla kus cesty a jsem hrdá, že jsem své problémy zvládla a jdu dál. 

Jinak všem doporučuji již zmíněnou knihu od buddhistického autora Ajahmana Brahama "Kráva, která plakala". Kniha mě chytla za srdce a opravdu jsem si z ní něco konkrétního pro svůj život vzala (viz. dnešní situace na toaletách). Zde je odkaz, aby jste si mohli přečíst o knize více: (https://www.databazeknih.cz/knihy/krava-ktera-plakala-a-jine-buddhisticke-pribehy-o-stesti-66527). 

Celý den jsem si opravdu užila. S kamarádkami jsme si zašly na výbornou snídani do mého milovaného podniku Smetana Q. Daly jsme si můj oblíbený avo toust, míchaná vajíčka, vejce Benedikt se slaninou a avokádový toust s hummusem. Jako vždy naprostá bomba! 



Jelikož nebylo moc hezké počasí (které HODNĚ ovlivňuje mojí náladu 😂), tak jsem si řekla, že si udělám hezký den a nenechám si ho ničím zkazit. Proto jsem si dnes koupila v oblíbeném květinářství "Kytky od Pepy" krásnou kytku do pokoje. Je to jen taková maličkost, ale díky ní jsem se celý den usmívala! 


Jaký byl váš první školní den? Cítíte se sebevědomě nebo svoje "já" teprve hledáte? Stala se vám někdy podobná věc jako mě na toaletách? Už jste někdy byli ve Smetana Q? 

Já vám moc děkuji za přečtení tohoto článku a budu moc ráda, když se podělíte o vaše pocity z prvního školního dne a třeba čeho se v letošním školním roce bojíte. Doufám, že se vám dnešní příspěvek líbil a já se budu těšit u toho dalšího! Mějte se krásně.

S láskou, Emma.



září 01, 2020 No Comments

 Krásný den všem!

Tak jak se všichni máte? Jak si užíváte poslední prázdninové dny? Já jsem dnes objevila nový podnik přímo v centru Prahy a zamilovala jsem se hned na první pohled. Tak se pojďme podívat na celý můj den strávený s holkama! 


Dneska jsme si udělaly krásné dopoledne s mojí mladší sestrou, se kterou netrávím tolik času. Proto jsem byla velmi ráda, že si můžeme užít hezký dopoledne. Rozhodly jsme se, že si zajdeme na dobrý oběd a kam jinám než do Wokina na rýžové nudle. Jestli mě sledujete už delší dobu tak víte, že Wokin naprosto miluji, takže dnešní volba byla jasná! 

Vždy si nechávám namíchat to samé - rýžové nudle s tofu, cherry rajčátky, brokolicí (moje nejoblíbenější zelenina), teriyaki omáčkou a nesmí chybět dvojitá dávka jarní cibulky a koriandru. Koriandr naprosto miluju a můžu ho jíst úplně ve všem! 

Potom jsme zašly do Julinčiného oblíbeného hračkářství Hamleys. O cukrové vatě Julinka mluvila celé ráno, takže hned jak jsme vkročily do hračkářství, tak utíkala přímo směr stánek s velkým růžovým nápisem: CUKROVÁ VATA. 

Po obědě a návštěvě hračkářství se k nám přidala i moje mamka. Obě jsme měly velkou chuť na kávu a něco dobrého, takže jsem jí chtěla pozvat do mojí oblíbený kavárny EMA espresso bar (https://bookandemma.blogspot.com/2020/07/june-6.html). Cestou k "Emě" jsme narazily na nový podnik s názvem: Kavárna Hlína, která se nachází v Kampusu Hybernská. V tomto prostoru jsem byla poprvé, ale hned při příchodu jsem se do tohoto místa zamilovala. Tento "kampus" je něco podobného jako Holešovský Vnitroblok (který je mimochodem mojí srdcovkou) - pohodová atmosféra s výbornou kávou a pochutinami. Kampus Hybernská je univerzitní místo kde se pravidelně pořádají přednášky, galerie, veletrhy, koncerty a v podstatě všechno co máte rádi! 




Posedět si můžete v poklidné kavárně nebo vyjít na okouzlující venkovní zahrádku! 





Najdete zde i dětský koutek, který je moc hezky zařízený! 

A co jsme si daly dobrého? Já si samozřejmě dala mojí nejoblíbenější filtrovanou kávu, která mamce zachutnala natolik, že jsem musela dojít pro druhou. Mamka si objednala krásnou bagetu s parmskou šunkou a mrkvový dortík. Když jsem viděla, že mají zmrzliny, tak bylo jasné, že musím zkusit jejich mangový sorbet. Byl naprosto výborný - akorát sladký. Mrkvový dort s tvarohovým krémem byl taky skvělý - jemný, nepřeslazený a lehoučký. Celkově nám bylo moc příjemně. Panuje zde pohoda a hrozné ticho. Můžeme jen doporučit a určitě tady nejsme naposledy! 

Odkaz na stránky tohoto klidného podniku v centru Prahy:

Webové stránky Kampusu Hybernská: http://www.kampushybernska.cz

Kavárna Hlína: http://www.kampushybernska.cz/projekty/kavarna-hlina/ a http://www.kampushybernska.cz/kavarna/

Instagramový účet: https://www.instagram.com/kampus.hybernska/





Tak to by bylo pro dnešní článek všechno. Byl takový kratší, ale budu doufat, že se vám zalíbil a do kavárny Hlína zajdete. Já jsem si dnešek opět užila a doufám, že vy si užíváte stejně! Jak prožíváte poslední dny prázdnin? Navštívily jste někdy universitný Kampus Hybernská? 

Já vám moc děkuji za přečtení tohoto článku a budu se těšit u dalšího. Budu ráda, když se podělíte o vaše tipy na oblíbené podniky. Mějte se krásně a užívejte posledních dnů volna. 
S láskou, Emma.


srpna 27, 2020 No Comments

 Krásný den všem! 

Dneska jsem si pro vás připravila takový menší článek, který jsem se snažila shrnout mojí celou cestu anorexie a jak jsem se k ní vlastně dostala. Doufám, že se vám článek bude líbit a budu moc ráda, když mi napíšete váše zkušenosti nebo jen názor na mentální anorexie. Tak jdeme na to! 


Začalo to nevinně...Někdy v roce 2016 (bylo mi myslím čerstvě patnáct) se mi život otočil o 180 stupňů. Začala jsem se hnát za “dokonalostí”, která ovšem sotva existuje. 

Byl konec školního roku a já jsem byla celá natěšená na prázdniny. Moje nadšení mi překazil “kamarád” (myslím, že sám měl problém s hubnutím a nejspíš trpěl anorexií), který mi naprosto klidně řekl: “ty máš tak tlustá stehna, že je ani neobejmeš.” Dotklo se mě to, a pamatuji si, že jsem probrečela celý den. 

Od tohoto okamžiku jsem měla jediný cíl - ZHUBNOUT! Začala jsem se zajímat o “zdravou stravu” a uvažovat o možnosti věnovat se v budoucnu profesi nutriční poradkyně. Stal se ze mě vegetarián jak z etických důvodů, tak i proto, že mi maso nikdy zvlášť nechutnalo. Začala jsem hubnout, ale zdravou a pomalou cestou, což mi absolutně vyhovovalo. 


Zlom nastal, když jsem navštívila nutriční poradkyni. Dovedl mě k ní táta, který se bál, že jako vegetarián nedostávám ve své věku všechny potřebné živiny. Během návštěvy jsem se dozvěděla, že mám nedostatek energie ze stravy a bylo mi doporučeno pracovat s kalorickýma tabulkami a počítat si tak denní příjem energie. Od toho dne se z mojí hlavy stala přenosná kalkulačka. 


Při první návštěvě paní terapeutky jsem měla 62 kg (se kterými jsem byla spokojená) a nikdy by mě nenapadlo, že o rok později budu mít o 25 kilo méně. Dostala jsem se do kalorického kolotoče. Jídlo jsem začala vnímat jako nebezpečné kalorie, které nepotřebuji. Stále jsem snižovala svůj denní příjem jídla, abych nepřekročila svůj denní limit 500 kcal. Řešila jsem stále jen jídlo a co budu jíst. Denně jsem cvičila dvě hodiny tvrdého kardia na spalování tuků, musela jsem nachodit 10 000 kroků, byla jsem ráda, když jsem na hodinu usnula. Moje tělo začalo stále více a více strádat! Začala jsem být nepříjemná, odháněla jsem všechny své kamarády a nakonec i své nejbližší z rodiny. 


Moje zdraví se začalo zhoršovat. Menstruaci jsem ztratila hned, začaly mi padat vlasy a na těle mi najednou začaly vyrůstat drobné chloupky. Stala jsem se závislou na váze, která ukazovala na stupnici stále menší hodnoty. A tak jsem se postupně dostala na svou doufám nejnižší váhu 46,7 kg při výšce 178 cm. Moje síly byly u konce, každý den jsem vstávala s myšlenkami jak zhubnout, trestala jsem se za každé deko, které mi váha ukázala. Začala jsem svoje tělo nenávidět a pravidelně jsem ho trestala… 


Zlom přišel při nakupování. Potřebovala jsem novou podprsenku, kterou jsem si odmítala zkoušet, protože jsem se nechtěla před mamkou svlékat (připadala jsem si moc tlustá !!!). Nakonec jsem jí vyzkoušela a moje mamka utrpěla šok! Odešla s brekem z kabinky a já nechápala co se jí stalo. Následovaly návštěvy různých psychologů a psychiatrů, ale anorexie nade mnou měla stále navrch. Nevěřila jsem, že mám nějaký problém, jídlo odmítala a když mi ho nutili, byla jsem schopná s ním praštit o zem…


A pak přišlo prozření, které mi zachránilo život. Viděla jsem se najednou v zrcadle novýma očima a zděsila jsem se co vidím - unavenou holku s šedou pletí, s kruhy pod očima, propadlými tvářemi a hrudníkem, s hladovou mezerou mezi hubenými stehny. 

Nebyla jsem to já… Nebyla to ta energická Emma, která se každý den smála a užívala si života… Stála tam kostra bez energie a jakéhokoliv sebevědomí. A tak jsem se rozhodla, že to změním a světe div se, ono to funguje! 


Začátky byly opravdu těžké - měla jsem silné úzkosti, jídlo jsem házela na zem, schovávala ho a chovala jsem se dost agresivně. V hlavě jsem si nastavila větu, kterou si opakuji u každého jídla - "jsem krásná jaká jsem, přijímám se jaká jsem, jsem dokonalá a mám velké srdce". Tyto slova mi pomáhají s každým soustem. Uvědomila jsem si, že jídlo je radost a příjem energie, kterou moje tělo potřebuje! Nyní jsem v tzv. fázi “recovery”. Mám dny kdy se nesnáším, ale pomáhá mi rodina, abych ve své cestě zpět pokračovala. Moje léčba je a ještě bude dlouhá, ale jsem vděčná, že mám svůj cíl, za který každý den bojuji. Chci svůj boj vyhrát a naučit se jíst intuitivně a bez výčitek. Chci se naučit svoje tělo milovat a ctít. Každý den na sobě pracuji a vím, že jednou vstanu a snídani si zase vychutnám s radostí a bez výčitek.


Je mi ctí, že se můžu stát součástí projektu v centru Anabell, který celý můj příběh sdílel na svém Facebooku. Přiložím vám odkaz a budu moc ráda, když se podíváte a prostudujete jejich práci. Najdete zde mnoho inspirativních příběhů věnovaný pacientům s poruchou příjmu potravy! 
Odkaz: https://www.facebook.com/centrum.anabell/posts/10157721805508931?__tn__=K-R
 Děkuji vám za vaší dosavadní podporu! Budu se těšit u dalšího článku a mějte se krásně. 
S láskou, Emma. 


srpna 25, 2020 No Comments

 Krásný den všem!

Tak dnes jsme si s hokami udělaly krásné a pomalé ráno. Zašly jsme si na výbornou snídani do naší oblíbené kavárny Gabi Café, která se nachází v Říčanech. Po vydatné snídani jsme zašly na farmářské trhy a nakoupily čerstvou zeleninku. Tak se pojďme podívat jak jsme začaly krásný víkend!


Celý den jsme nastartovaly v naší oblíbené kavárně Gabi Café, do které chodíme už opravdu dlouho. Tato kavárna je neuvěřitelně útulná a vhodná pro poklidné odpoledne s výbornou kávou a knížkou. Nicméně, pro tento podnik je typický královský soboní brunch, na který jsme dnes vyrazily i my. Takže jsme si daly můj milovaný žitný chléb avokádem a zastřeným vejcem, francouzské tousty s ovocným přelivem a jejich výbornou filtrovanou kávu (columbia). Bylo to výborné a my jsme tak mohly nastartovat perfektní ráno.




Jinak kavárna Gabi Café je taková naše rodinná srdcovka a navštěvujeme jí už mnoho let. Panuje zde útulná atmosféra a obsluha je moc milá! Podávají výbornou kávu a zákusky ve "zdravější" verzi. Na výběr mají i bezlaktózové a rostliné mléko (mandlové, sojové a ovesné). Pochutná si tu opravdu každý, protože kavárna nabízí i mnoho veganských, bezlepkových a low carb zákusků. Opravdu podnik Gabi Cafe jen doporučuji navštívit, protože opravdu stojí za to!

Přikládám zde odkaz na oficiální stránky a sociální sítě Gabi Café: 

Webové stránky: http://gabicafe.cz

Instagram kde se dozvíte aktuální nabídku: https://www.instagram.com/kavarnagabicafe/

Facebook: https://www.facebook.com/GabiCafeRicany/?fref=ts



Po vydatné snídani jsme se po opravdu dlouhé době vydaly na farmářské trhy. A mohu vám říct, že se znovu aktualizovala moje závislost na přátelskou atmosféru, která na trhu panuje. Nakoupily jsme si mnoho čerstvé zeleninky a ovce (květák, mrkev, okůrky, naše nejmilovanější brambory, letňáče), křupavé kváskové chleby, sazeničky mého milovaného koriandru a bazalky a čerstvou kytičku na stůl. Dokonce jsme zde objevily rodinnou pekárnu Paleo pekárna se zdravějšími zákusky a domu si odnesly jejich perník s kokosem (to bude taková moje menší výzva 😌). 

Odkaz na stránky rodinné pekárny Paleo pekárna: 

Webové stránky: https://www.paleopekarnakostelec.cz

Instagram: https://www.instagram.com/paleopekarna/

Jinak farmářské trhy v Říčanech můžeme taky moc doporučit. Stále raději jezdíme na trhy do Čelakovic, ale i tyto byly moc fajn. Najdete zde úplně všechno a ceny jsou příjemné! 






Tak to by bylo všechno z dnešního pohodového rána. Moc jsme si ho užily a zároveň se domluvily, že na brunche musíme chodit častěji! Příště by jsme chtěly zajít do kavárny CAFEIN ve Vinohradech, takže se máte na co těšit (já už se totiž nemohu dočkat 😂).

Jak jste si sobotu užili vy? Chodíte rádi na dobré snídaně? Jestli ano, jaká je vaše oblíbená? Máte raději slanou nebo sladkou snídani? Jaký podnik by jste mi doporučili na příští brunch?

Doufám, že si užíváte poslední prázdinové dny tak jako my. Já vám moc děkuji za přečtení a budu moc ráda, když mi napíšete nějaký hezký komentář s názorem na podnik Gabi Café. Mějte se krásně a dávejte na sebe pozor. 

S láskou, Emma. 




srpna 22, 2020 2 Comments
Newer Posts
Older Posts

About me


Ahoj a vítám tě na mém profilu!
Jmenuji se Emma, miluji dobrou kávu a tak se často poflakuji po městech a hledám nové kavárny v utulném prostředí. Už druhým rokem trpím mentální anorexií a velmi ráda bych vám zde přidávála příspěvky, které se týkají mé léčby.
Snažím se žít život naplno s úsměvem na tváři, protože to je to nejdůležitější! Ráda lidem předávám pozitivní energii a zastávám názor, že s úsměvem na tváři jde všechno lépe.
Doufám, že se vám na mém blogu bude líbit a třeba vás motivuje nebo vám pomůže v nějaké těžké situaci.
Pamatujte, že žijeme jen jednou, a proto žijme na plno a važme si všeho co nám vesmír přitáhne.
S láskou,
Emma

Staň se mým čtenářem!

Follow Us

recent posts

Blog Archive

  • prosince (1)
  • října (1)
  • srpna (1)
  • července (3)
  • ledna (1)
  • prosince (1)
  • listopadu (2)
  • října (2)
  • září (2)
  • srpna (8)
  • července (14)
  • června (1)
  • května (2)
  • dubna (2)
  • března (6)
  • února (5)
  • června (1)
  • července (1)

Život s Emmou


Created with by ThemeXpose | Distributed By Gooyaabi Templates