Začnu se modlit… 

    Začnu se modlit, abych přestala každý den brečet. 
    Budu se modlit, abych to vydržela. 
    Budu se modlit, abych přestala trpět a začala žít.
    Proč mám stále pocit, že je to nekonečné? Že už to nemá cenu a mám to vzdát? 

    Říká se, že život nám stále přináší situace, které máme brát jako životní zkoušky. Čeká jen, jestli je zvládneme a postavíme se jim čelem nebo spadneme na dno, ze kterého se nemůžeme dostat. Jsem z toho unavená, i když vím, že na to nejsem sama. 
    Mám pocit, že se mi všechno vzdaluje - naděje na výhru, soudnost, víra, radost, láska. Vzdaluji se sama od sebe. Přežívám ze dne na den a čekám na ten zázrak, který mě opět dostane nad hladinu, abych se nadechla čerstvého vzduchu. Ale ono stále nic nepřihází. Ty nepřicházíš…
    A tak cítím, že jsem na to opět sama. Sama tím procházím i přes bolest a pocit, že každým dnem ztrácím sama sebe.
    Jsem smutná, i když nerada projevuji emoce před lidmi. Došla jsem do bodu, kdy je mi všechno jedno. Cítím jen tři pocity - smutek, vztek a prázdnotu. Jako kdyby ve mě nic nebylo a já už neměla čím bojovat. Každý pohyb mi bere energii, každé slovo mi bere řeč a každá slza život. 

    Ztrácím se a proto se ptám kdo mě zachrání tentokrát? Budu to opět já? Bůh? Nebo ty?