Krásný den všem! 

Tak po opravdu dlouhé době nový článek. Jak si užíváte poslední hezké dny? Já aktuálně prožívám trochu složitější období mojí léčby a neměla jsem tak moc chuť se zde přetvařovat, že je vše v pořádku. Doufám, že se nebudete zlobit, ale opravdu se svému tělu snažím naslouchat, takže jsem si dala pauzu od všech sociálních sítí. Myslím, že mi to velmi prospělo - opět jsem nabrala síly a hlavně nějakou tu motivaci, takže se máte na co těšit. 

Jak už jsem říkala Etapa je známá především pro svůj výborný banánový chlebíček, na který chodí opravdu každý (včetně nás 😂). My jsme dnes zvolily něco nového - "mrkváč" a můžu vám říct, že byl snad ještě lepší než Banana bread. Já jsem si dala klasicky Batch brew, které bylo úplně čerstvé, takže naprostá bomba. Kája si objednala domácí ledový čaj s tymiánem. 

 Krásný den všem!

Tak už je to "konečně" tady - první školní den roku 2020/2021! Kdo se těšil? Já osobně docela ano, protože už potřebuji znovu najet na běžný životní režim. Možná to zní divně, ale jsem ráda, že se teď začne opět něco dít. Jak to máte vy? 

Nicméně dnes byl první den školy a i přesto, že máme ve třídě celkem fajn lidi, tak jsem se bála. Celou noc jsem nemohla usnout a to z jednoho jediného důvodu - bála jsem se, co na mě ostatní lidi řeknou. Budou na mě koukat? Mluvit o mě? Nebo mě dokonce pomlouvat? Víte je to hodně zvláštní pocit, protože když jsem nastupovala na střední školu, tak jsem byla "normální" holčina, která už sice měla "nezdravé" myšlení, ale i přes to bylo moje tělo zdravé. Do školy jsem nastupovala se strachem, protože jsem si připadala tlustá a sama sobě jsem se nelíbila. Tento pocit se se mnou táhl celý školní rok a i přes to, že jsem "zhubla" skoro patnáct kilo, tak jsem nebyla spokojená. Neustále jsem si stěžovala a doprošovala jsem se uznání ostatních. Chtěla jsem jen jedno - být krásná a to znamenalo být "hubená". Slovo hubená musím dát do uvozovek, protože za krásné jsem považovala jen kostnaté tělo... Díky tomu, že jsem se honila za dokonalostí mi byla diagnostikovaná mentální anorexie. 

No... tak dnes jsem šla poprvé po půl roce do školy. Myslíte, že jsem do školy vstupovala jako seběvědomá holka, která je pyšná na to jak vypadá, nebo jsem se do školy vkrádala po špičkách, aby si mě nikdo nevšimnul? Mým úmyslem bylo vstoupit do nového školního roku s posíleným sebevědomím, ale jakmile jsem vstoupila do dveří naší školy, všechny moje představy se vypařily. Stoupala jsem po schodech a v duchu prosila, ať si mě nikdo nevšimne. Dostavil se opět ten starý pocit, pocit nedokonalosti. Zašla jsem na dámské záchody, umyla si ruce a čekala. Na co jsem čekala? Doufala jsem, že se seberu a zase vyjdu jako Emma, která se má ráda. Nešlo to... Vyšla jsem z kabinky k umyvadlu a podívala jsem se do zrcadla. A na něco jsem si vzpomněla... Vzpomněla jsem si na knihu "Kráva, která plakala" od buddhistického mnicha Ajahn Brahma: Když autor ráno vstal, dlouze se na sebe usmíval do zrcadla. Zdá se vám to jako jednoduchý úkol? Chyba lávky... Po ránu nevypadáme nejlépe a často se při prvním pohledu do zrcadla lekneme jak vypadáme. A tak se na sebe každý den začal smát. Prostě si stoupl před zrcadlo, vzal si dva prsty a roztáhl své ústa v široký úsměv. Úsměv byl tak široký, že se začal opravdu od srdce smát. Připadal si legrační a tak se smál sám sobě. A tak jsem si i já stoupla před to obrovské školní zrcadlo, kde si slečny o přestávkách fotí jak vypadají, vzala dva prsty a roztáhla si svá ústa ve velký "klaunský" úsměv. Co se stalo? Opravdu jsem se začala smát! Najednou jsem nevnímala nic jiného, než sebe a svůj smějící se obraz v zrcadle. Byly jsme jen my dvě - smějící se slečny. Z této jedinečné chvilky mě vyrušila moje spolužačka, která šla na toaletu (myslím, že od této chvíle si myslí, že jsem opravdu blázen). A pak jsem si vzala tašku, upravila si vlasy a vyšla směrem do třídy s posíleným seběvědomím a hlavně rozesmátá. Vešla jsem do třidy a bylo mi fajn. Byla jsem to já! Vím, že to pro někoho může znít nepochopitelně, protože se tak cítí třeba celý život. Pro mě je to ale něco nového, silného, neskutečného. Najednou jsem cítila, že nemusím nikomu dokazovat jak moc jsem dobrá. Prostě jsem si uvědomila, že jsem krásná a konečně i seběvědomá holka, která chce jen žít svůj život! Nemusím se přeci zaobírat myšlenkami, co si o mě myslí ostatní nebo jo? Vždyť mi může být jedno, jestli se budu líbit té partě kluků, která stojí na chodbě! Proč vlastně soudí ostaní? Možná mají sami problém a pošklebováním si posilují vlastní sebevědomí. Kašlu na to, věřím sama sobě, nebudu se snažit o jejich uznání. Jsem teď sama se sebou spokojená (v rámci možnosti). Myslím, že jsem ušla kus cesty a jsem hrdá, že jsem své problémy zvládla a jdu dál. 

Jinak všem doporučuji již zmíněnou knihu od buddhistického autora Ajahmana Brahama "Kráva, která plakala". Kniha mě chytla za srdce a opravdu jsem si z ní něco konkrétního pro svůj život vzala (viz. dnešní situace na toaletách). Zde je odkaz, aby jste si mohli přečíst o knize více: (https://www.databazeknih.cz/knihy/krava-ktera-plakala-a-jine-buddhisticke-pribehy-o-stesti-66527). 

Celý den jsem si opravdu užila. S kamarádkami jsme si zašly na výbornou snídani do mého milovaného podniku Smetana Q. Daly jsme si můj oblíbený avo toust, míchaná vajíčka, vejce Benedikt se slaninou a avokádový toust s hummusem. Jako vždy naprostá bomba! 

Jelikož nebylo moc hezké počasí (které HODNĚ ovlivňuje mojí náladu 😂), tak jsem si řekla, že si udělám hezký den a nenechám si ho ničím zkazit. Proto jsem si dnes koupila v oblíbeném květinářství "Kytky od Pepy" krásnou kytku do pokoje. Je to jen taková maličkost, ale díky ní jsem se celý den usmívala! 

Jaký byl váš první školní den? Cítíte se sebevědomě nebo svoje "já" teprve hledáte? Stala se vám někdy podobná věc jako mě na toaletách? Už jste někdy byli ve Smetana Q? 

Já vám moc děkuji za přečtení tohoto článku a budu moc ráda, když se podělíte o vaše pocity z prvního školního dne a třeba čeho se v letošním školním roce bojíte. Doufám, že se vám dnešní příspěvek líbil a já se budu těšit u toho dalšího! Mějte se krásně.

S láskou, Emma.

 Krásný den všem!

Tak letošní školní rok už se opravdu blíží. Mám pocit, že to hrozně rychlo uteklo. Taky se vám to zdá? Každopádně jsem si letošní "koronavirové" prazdniny moc užila s lidmi, které mám ráda. Před rokem by mně nenapadlo, že mým hlavním tématem letošních prázdnin bude: mentální anorexie. I přes strach z jídla a uzavřenost (právě kvůli anorexii) se snažím si každý den maximálně užít! Dnešek jsem opět po dlouhé době strávila s mojí nejlepší kamarádkou Kačkou a moc jsme si to užily. Tak se pojďme podívat co jsme celé odpoledne dělaly!

Naše cesty pokračovaly klasicky po nákupech, ale abych vám řekla pravdu, tak jsme na to neměly vůbec náladu. Do každého obchodu jsme vlezly, prošly nové kolekce, ale po minutě jsme musely vyjít, protože nás to jednoduše nebavilo. Takže jsme se rozhodly, že se půjdeme raději projít směr Václavské náměstí a cestou se stavíme na zmrzlinu. 

Dneska jsme zašly do nově otevřeného podniku Grom, který se nachází na Václavském náměstí hned při výlezu z metra Muzeum. Jendá se o italskou zmrzlinárnu, která svoje produkty vytvaří podle italských tradic - z kvalitního mléka, třtinového cukru a vajec z volného výběhu. Co víc si přát? Koupit si zde můžete i jejich italské sušenky, pomazánky a džemy. Dokonce si můžete zmrzlinu zakoupit i domu v luxusním obalu. Na výběr mají několik druhů zmrzlin - smetanové, ale i výborné sorbety. My jsme si daly naší nejoblíbenější klasiku, kterou ochutnáváme všude - mango a malinu s čokoládou. Jinak co se týče prostředí, tak je moc příjemné a útulné. Ještě musím vyzdvihnout obsluhu, která je neskutečně milá a ochotná. A myslím, že mluvím za obě - tuto zmrzlinárnu můžeme jen doporučit a určitě tu nejsme naposledy! 

Odkaz na tento podnik: https://www.grom.it/cz/

Odkaz na sociální sítě gelaterie GROM: https://www.instagram.com/gromgelato_cz/

Tak to by bylo z dnešního dne úplně všechno. Moc jsem si ho užila s člověkem, který je mi neskutečně blízký a jsem za něj moc vděčná! Objevily jsme krásný nový podnik (kde jsme určitě nebyly naposledy 😂) a neskutečně se spolu nasmály. 

Já vám moc děkuji za přečtení tohoto článku a budu moc ráda, když mi napíšete komentář a stanete se mým pravidelným čtenářem. Mějte se krásně a budu se těšit u dalšího článku. 

S láskou, Emma.