Od tohoto okamžiku jsem měla jediný cíl - ZHUBNOUT! Začala jsem se zajímat o “zdravou stravu” a uvažovat o možnosti věnovat se v budoucnu profesi nutriční poradkyně. Stal se ze mě vegetarián jak z etických důvodů, tak i proto, že mi maso nikdy zvlášť nechutnalo. Začala jsem hubnout, ale zdravou a pomalou cestou, což mi absolutně vyhovovalo. 

Zlom nastal, když jsem navštívila nutriční poradkyni. Dovedl mě k ní táta, který se bál, že jako vegetarián nedostávám ve své věku všechny potřebné živiny. Během návštěvy jsem se dozvěděla, že mám nedostatek energie ze stravy a bylo mi doporučeno pracovat s kalorickýma tabulkami a počítat si tak denní příjem energie. Od toho dne se z mojí hlavy stala přenosná kalkulačka. 

Při první návštěvě paní terapeutky jsem měla 62 kg (se kterými jsem byla spokojená) a nikdy by mě nenapadlo, že o rok později budu mít o 25 kilo méně. Dostala jsem se do kalorického kolotoče. Jídlo jsem začala vnímat jako nebezpečné kalorie, které nepotřebuji. Stále jsem snižovala svůj denní příjem jídla, abych nepřekročila svůj denní limit 500 kcal. Řešila jsem stále jen jídlo a co budu jíst. Denně jsem cvičila dvě hodiny tvrdého kardia na spalování tuků, musela jsem nachodit 10 000 kroků, byla jsem ráda, když jsem na hodinu usnula. Moje tělo začalo stále více a více strádat! Začala jsem být nepříjemná, odháněla jsem všechny své kamarády a nakonec i své nejbližší z rodiny. 

Moje zdraví se začalo zhoršovat. Menstruaci jsem ztratila hned, začaly mi padat vlasy a na těle mi najednou začaly vyrůstat drobné chloupky. Stala jsem se závislou na váze, která ukazovala na stupnici stále menší hodnoty. A tak jsem se postupně dostala na svou doufám nejnižší váhu 46,7 kg při výšce 178 cm. Moje síly byly u konce, každý den jsem vstávala s myšlenkami jak zhubnout, trestala jsem se za každé deko, které mi váha ukázala. Začala jsem svoje tělo nenávidět a pravidelně jsem ho trestala… 

Zlom přišel při nakupování. Potřebovala jsem novou podprsenku, kterou jsem si odmítala zkoušet, protože jsem se nechtěla před mamkou svlékat (připadala jsem si moc tlustá !!!). Nakonec jsem jí vyzkoušela a moje mamka utrpěla šok! Odešla s brekem z kabinky a já nechápala co se jí stalo. Následovaly návštěvy různých psychologů a psychiatrů, ale anorexie nade mnou měla stále navrch. Nevěřila jsem, že mám nějaký problém, jídlo odmítala a když mi ho nutili, byla jsem schopná s ním praštit o zem…

A pak přišlo prozření, které mi zachránilo život. Viděla jsem se najednou v zrcadle novýma očima a zděsila jsem se co vidím - unavenou holku s šedou pletí, s kruhy pod očima, propadlými tvářemi a hrudníkem, s hladovou mezerou mezi hubenými stehny. 

Nebyla jsem to já… Nebyla to ta energická Emma, která se každý den smála a užívala si života… Stála tam kostra bez energie a jakéhokoliv sebevědomí. A tak jsem se rozhodla, že to změním a světe div se, ono to funguje! 

Začátky byly opravdu těžké - měla jsem silné úzkosti, jídlo jsem házela na zem, schovávala ho a chovala jsem se dost agresivně. V hlavě jsem si nastavila větu, kterou si opakuji u každého jídla - "jsem krásná jaká jsem, přijímám se jaká jsem, jsem dokonalá a mám velké srdce". Tyto slova mi pomáhají s každým soustem. Uvědomila jsem si, že jídlo je radost a příjem energie, kterou moje tělo potřebuje! Nyní jsem v tzv. fázi “recovery”. Mám dny kdy se nesnáším, ale pomáhá mi rodina, abych ve své cestě zpět pokračovala. Moje léčba je a ještě bude dlouhá, ale jsem vděčná, že mám svůj cíl, za který každý den bojuji. Chci svůj boj vyhrát a naučit se jíst intuitivně a bez výčitek. Chci se naučit svoje tělo milovat a ctít. Každý den na sobě pracuji a vím, že jednou vstanu a snídani si zase vychutnám s radostí a bez výčitek.