Krásný den všem!

Tak konečně po dvou měsících nový článek. Možná se ptáte co se dělo během mé nepřítomnosti a jak na tom teď celkově jsem?! Chtěla bych toho dnes otevřít tolik, že nevím kde začít. V dnešním článku, se ale nebudu soustředit na nějaké vybrané téma, ale chci vám teď jen napsat, jak jsem se měla a co způsobilo mou nepřítomnost! Tak pojďme na to!

Co se stalo a proč tak dlouho nevyšel žádný článek?

Abych vám řekla naprostou pravdu, tak jsem na blog neměla vůbec náladu. Jednoduše jsem neměla vůbec žádný námět a nemohla jsem se donutit si sednou k počítači a psát. Zároveň jsem se nechtěla nutit do něčeho, co mám tak ráda jen proto, abych něco vydala. Nechtěla jsem zde publikovat motivační "kecy", které teď každý publikuje na sociální sítě... 

Zároveň jsem měla celkem silné úzkosti a neuměla s nimi moc pracovat. Celkově se musím přiznat, že se těším, až tento rok skončí, protože je naprosto šílený. I když vím, že v roce 2021 coronavirus bude mutovat dál, ale beru to jako velké ukončení našeho rodinného "neštěstí". 

Jak jsem na tom teď se svou léčbou? Posunula jsem se někam dál?

Opět chci být naprosto upřímná a musím se přiznat, že aktuálně tolik "nepřekonávám strachy z jídla". Mám pocit, že jsem se tak trochu usadila ve své komfortní zóně a nechce se mi z ní opět ven. Zároveň, ale prožívám neuvěřitelně hezké dny s rodinou a žiju nejlíp za posledních pět let...

Nicméně váha jde nahoru, a i když mě to vždy rozhodí, tak jsem vděčná, že se pomalu zbavuji kostnatých zad a stále pociťuji více energie. Je to pomalý a bolestivý proces, ale stojí za to. 

Už jsem dost odbourala strach z večerního mlsání a anorexie už tolik neovládá čas kdy mohu jíst. Dříve mi přesně určovala v kolik si mohu dát oběd, ale naučila jsem se tyto hlasy naprosto ignorovat a jím když mám hlad. A to je opravdu velký krok v mé léčbě. 

Aktuálně je po Vánocích a já na sebe nebyla nikdy tak pyšná jako teď. Ke štědrovečerní večeři jsem si dala bramborový salát a lososa a u tohoto bych se trochu pozastavila! Od mých čtrnácti jsem vegetarián a nedokázala jsem si představit, že bych do pusy dala kousek masa. Během anorexie se pro mě vegetariánství/veganství stalo mantrou a v žádném případě nepřicházelo v úvahu si dát zdravé bílkoviny a tuky, které ryba obsahuje. Nicméně jsem věděla, že se musím zbavit i tohoto strachu, protože je naprosto v pořádku maso jíst. Co se týče bramborového salátu, tak to jsem sama sebe překvapila - prostě jsem seděla u stolu a viděla, že si ho dávají všichni... a tak jsem sáhla po lžíci a nabrala si stejně jako ostatní, protože proč ne? V jeden večer jsem odbourala dva z mých největších strachů - ryba a majonéza. A to je pro mě obrovský krok, na který jsem vážně pyšná! Během vánoc jsem se celkově dost překonávala -  vánočka, cukroví a vaječnák. 

Jak to bude teď probíhat? Budou opět články vycházet pravidelně?

Abych řekla pravdu, tak na tuto otázku neznám odpověď, protože se nechci do ničeho nutit. Blog je jako můj deníček, ale zároveň zde nechci publikovat věci, které mi nejdou od srdce. Takže se budu snažit psát všechno, co budu mít "na jazyku", ale nechci vám slibovat, že budu vydávat každý jeden den...

Jsem teď poměrně dost aktivní na Instagramu, ale to stejné bych chtěla přesunout i sem, tak věřím, že se mi to podaří a předám vám tak nová poselství! 

Tak to by bylo takové celkové shrnutí toho, co se událo za celé dva měsíce, které jsem nic nepublikovala! Doufám, že se máte hezky a hlavně že jste zdraví! Moc vám děkuji za neskutečnou podporu, kterou mi každý den dáváte. Velice si toho vážím! 

Děkuji vám za přečtení a budu se těšit u dalšího článku, který bych chtěla napsat o naších koronavirových Vánocích, které byly opravu zajímavé!

Mějte se krásně a dávejte na sebe pozor. 

S láskou, Emma