Krásný den všem!

Tak jak si užíváte tyto teplé dny plné sluníčka? Chodíte někam k vodě nebo radši zajdete na ledovou kávu do útulné kavárny se zahrádkou? Já jsem spíše kavárenský povaleč, takže raději objevuji nové podniky. Dneska bych vám chtěla představit můj oblíbený podnik Vnitroblok, který se nachází v Holešovicích. Jedná se o podnik s neskutečně útulnou a pohodovou atmosférou. Najdete zde kavárnu s výbornou kávou, dobré jídlo, obchod s botami a dokonce i kino. Ve Vnitrobloku to jednoduše žije a chodím sem hrozně ráda, protože zde panuje "mladá energie". Dneska jsem se rozhodla, že vytáhnu sestru ven na ledovou kávu a Vnitroblok byl hned první podnik, který mě napadl, protože zde nikdy nebyla. Takže jsem jí musela tento okouzlující prostor ukázat  (a byla to opravdu velká oběť😂). Tak se pojďte podívat, jak to ve Vnitrobloku vypadá! 

Vnitroblok miluju, protože zde panuje velmi utulná "mladá energie", která se zde rozvíjí. 

Vnitroblok je nádherné místo plný barev, obrázků a zajímavých míst. Je to takový ráj pro fotografy a blogery! 

Jinak sem přikládám odkaz na web a sociální sítě tohoto podniku, kde se dozvíte aktuality a probíhající akce:

Odkaz na web: https://vnitroblock.cz 

Odkaz na Instagram: https://www.instagram.com/vnitroblock/

Dnešní článek se bude týkat sebelásky. Sebeláska je v dnešní době velké téma, které řeší mnohý z nás. Většina lidí, ale o sebepřijetí neví vůbec nic, naopak sami se sebou bojují a nemají se rádi, takoví, jací jsou. Chtěla bych vám dnes popsat svou stále probíhající cestu a jak mi sebeláska otevřela oči. Sebeláska mi velmi pomáhá v období léčby anorexie a myslím si, že jen sebepřijetí naší ženskosti nás dokáže z poruchy příjmu potravy dostat. Zároveň je sebeláska i velmi důležitá do celého našeho života. Bohužel dnes se stále setkávám s lidmi, kteří se neumí přijmout a nemají se jednoduše rádi. 

Sebeláska? To je věc, která mi celý život chyběla. Věc, díky které jsem se dostala do poruchy příjmu potravy. Nikdy jsem nedokázala svoje tělo a celkově sama sebe přijmout takovou jaká jsem. Stále jsem se hnala za dokonalostí - za dokonalostí, která ani není možná, přesto jsem měla neustálou potřebu vypadat jako modelka v časopisu Elle. Když bych měla definovat, jak jsem se dostala do kolotoče s jídlem (do anorexie), tak bych to definovala jako - nepřijetí svého ženství. Sebeláska a sebepřijmutí stále prohrávaly s nespokojeností sama se sebou a dokonce i nenávistí sama k sobě. Moje otázka zní: "proč nedokážeme své tělo a samu sebe přijmout takové jaké jsme?" Může za to dnešní společnost, která prostřednictvím medií vytváří přesnou představu o tom jak má žena vypadat? Nebo si takovou představu vytváříme sami? Co nás tak moc ovlivňuje, abychom padaly do takových extrémů jako je anorexie? 

Naše zdravé myšlení se často deformuje prostřednictvím sociálních sítí. Každý den koukáme na dokonalé fotky slečen, které mají velikost XS, pas jako vosa, modelkovské nohy, bujné křivky, přirozenou krásu bez makeupu a k tomu všemu jsou chytré. A teď prosím realitu této fotky. Jak si myslíte, že slečna ve skutečnosti vypadá? Je opravdu přirozeně tak krásná nebo se její nejpoužívanější aplikací v telefonu stala úpráva fotek? Ve skutečnosti tyto slečny často nemají dostatečné sebevědomí a svou cenu si vytváří prostřednictvím liků na Instagramu. Nehledají v sobě svou skutečnou hodnotu, vytvářejí si svůj imaginární život a svým sledovatelům ukazují jaký skvělý a bezstarostný život vedou! Je důležité si uvědomit, že tento předváděný svět není realita a naší povinností rozhodně není hnát se za stejnou "dokonalostí", kterou lidi propagují na sociálních sítí. Právě sociální sítě jsou často jednou z hlavních příčin nedostatečné sebelásky a přijetí sama sebe. Proto je důležité se naučit rozlišovat sociální sítě a realitu...

Co dalšího způsobuje, že se nemáme rádi? Velkou moc a schopnost ublížit mají obyčejná slova... Lidé umí být velmi zlí a to často i neúmyslně! Poznámky typu: "to tričko je ti těsné" nebo "ta má velké pozadí", dokáží velmi nepříjemně změnit náš život. Je nepříjemné, když zaslechnete, že o vás někdo takto hovoří nebo vám dokonce takto tvrdý názor řekne přímo do očí. Ve většině případů se jedná o lidi, kteří mají problém sami se sebou a mají tak neustálou potřebu někoho soudit. Díky těmto hloupým a zbytečným slovům příbývá stále více slečen, které na sobě vidí jen chyby, přestávají se mít rády a řešení vidí v omezování stravy. Proto si myslím, že je velmi důležité vážit svá slova, poslouchat co říkáme a hlavně nad svými názory přemýšlet. 

Prošla jsem si řadou nepříjemných zážitků, vypěstovala jsem si až nenávistný vztah k vlastnímu tělu a to mě dohnala do extrému. Moje dno bylo na váze 49 kilo, ani to mi nestačilo. Chtěla jsem stále víc. Chtěla jsem být ještě "hubenější", protože jsem si myslela, že v hubenosti a vyzáblosti je krása. Taková blbost...

Trvalo mi neskutečně dlouho než jsem si uvědomila, že jsem krásná už taková jaká jsem! Že se nemusím honit za instagramovou dokonalostí, protože já už dokonalá jsem i bez velikosti XS. Prostě jsem si řekla, že se musím naučit mít se ráda taková jaká jsem. Díky sebepřijetí sebe sama jsem tak ztratila strach z jídla, které mi dodává energii pro můj život. Vím, že cesta jak se zbavit anorexie je sebepřijetí a pozitivní vztah k vlastnímu tělu.

Je to dlouhá a těžká cesta. Zejména při anorexii je sebepřijetí těžké a někdy se zdá být až nemožné. Zároveň je hlavním způsobem jak se tohoto vnitřního kritika zbavit a začít žít život bez výčitek a stálých myšlenek na jídlo. Aktuálně na sobě hodně pracuji a vím, že to bude ještě dlouhá cesta. Ale konečně už vidím malé světýlko na konci tunelu (opravdu velmi malé, ale stále roste 😂). Na téma sebeláska se soustředíme při konzultacích s mojí psycholožkou v centru Anabell. Snaží se, abych objevila své pravé já a já jsem jí za to moc vděčná! V každém případě je pro mě sebeláska a a přijmutí sama sebe hlavní cestou jak se zbavit poruchy příjmu potravy. 

Jednou z rad psycholožky z Anabell je chválit sama sebe několikrát denně poklepáním na rameno. To mi pomohlo, protože jsem se vědomě začala oceňovat za všechno, co moje tělo dokáže. 

Rovněž mi hodně pomáhá si každý den sepsat do deníku skutečnosti, za které mohu být ten den vděčná a tři věci za které mohu sebe sama ocenit, pochválit se. Vděčnosti si píšu každý den a pomohlo mi to vážit si všeho co v životě mám. 

Velmi těžký, ale zároveň velmi účinný úkol je "zrcadlo". Stoupnu si před zrcadlo a pohladím se se slovy: "jsi krásná a příjímám tě takovou jaká doopravdy jsi - dokonalá osoba s velkým srdcem". Ze začátku to bylo opravdu velmi těžké, ale po pravidelném cviku mi to jde úplně samo. Dokonce se mi povedlo několikrát se pohladit i po "nafouklém" bříšku a ocenit ho. Je to těžký úkol, ale opravdu mi pomáhá si vážit svého těla takové jaké je! 

Také mi hodně pomáhají moji blízcí, kteří mě každý den oceňují. Pravidelně mi říkají, že jsem statečná a silná žena, hezká nebo že mi to sluší. Je proto důležité obklopovat se lidmi, kteří vás opravdu milují takové jaké jste. Takové ocenění hodně pomáhá, začala jsem se na sebe koukat jinak, najednou vidím hezkou osobu, kterou miluji takovou jaká je!

Jaký názor máte na sebepřijetí vy? Máte se rády takové jaké jste nebo se sebeláskou stále bojujete? Jaké jsou vaše názory a cesty k sebepřijetí sama sebe taková jaká jste? 

To by bylo pro dnešní článek vše. Doufám, že se vám líbil a budu moc ráda, když se o váš názor podělíte v komentářích. Zároveň bych byla moc ráda, kdyby jste mi napsali co by vás zajímalo o léčbě anorexie, na které bych napsala další článek. 

Já moc děkuji za přečtení a budu se těšit u dalšího článku. Mějte se krásně.

S láskou, Emma. 

Dneska pro vás mám hodně zajímavý článek ohledně mojí léčby mentální anorexie. Jak určitě všichni víte, anorexie je mentální nemoc a většina pacientů vyhledává první pomoc u odborníků. Konkrétně u psychiatra, který má s poruchou příjmu potravy zkušenosti. I já jsem "bohužel" navštívila odbornou pomoc, o které bych se dnes chtěla rozepsat. Pomohl mi psychiatr v léčbě anorexie? Doporučila bych jako hlavní pomoc psychiatra? Jak probíhá návštěva a jaké pocity jsem pociťovala?

Odbornou pomoc v podobě psychiatra jsem poprvé navštívila 10.6.2020 na Psychosomatické klinice v Patočkově ulici na Praze 6 na žádost mých rodičů.

Na návštěvu jsem šla s velkým strachem a zvědavostí, jak bude pan doktor působit (nechci tady nikoho pošpini nebo urazitt a vlastně ani jmenovat, takže jméno tohoto psychiatra zde uvádět nebudu). Ještě je důležité, abych zmínila, že psychiatr, kterého mi tato klinika přidělila, byl doktor, který pracuje v nemocnici Motol na oddělení zaměřující se na poruchy příjmu potravy. Na většinu vyšetření, které se týkají mojí léčby anorexie, chodí oba moji rodiče. Bohužel v této klinice se dostávají termíny na pozdní hodiny, takže moje první návštěva byla v 15:30. Jelikož mám mladší sestru, která by s námi na návštěvě hodně nudila, tak jsem se s rodiči domluvili, že na dnešní návštěvu pojedu jen s tátou...

Pan doktor nás přivítal s rouškou (koronavirová epidemie) na ústech. Usadili jsme se na připravená křesla a začali tak naší prohlídku. Pan doktor se začal ptát, jestli jsem si připustila, že mentální anorexií trpím, jak probíhaly moje nejhorší dny, co je na seznamu "zakázaných potravin", které nesmím a různé otázky ohledně průběhu anorexie. Ze začátku jsem byla hodně překvapená, že má s poruchou příjmu potravy zkušenosti (ještě, aby ne, když s nimi každý den pracuje 😂), do té doby, než mě požádal, abych si jídlo začala zapisovat... Chápu jeho záměr - chtěl věděl co přesně jím a jestli mi můj jídelníček stačí, abych přibrala. Pro mě však představa, že si mám OPĚT začít zapisovat můj příjem, byla naprosto katastrofická! Nechtěla jsem si psát z kolia lžiček jsem si udělala kaši, nechtěla jsem si vážit kolik jsem si dala rajčat, prostě a jednoduše jsem nechtěla znova spadnout do svého kalorického kolotoče (jinak o kaloriích se hodně rozepisuji v tomto článku: http://bookandemma.blogspot.com/2020/07/blazneni-kolem-kalorii.html). V tu dobu jsem trpěla opravdu silnými úzkostmi a bála jsem se i jablka. Hlava mě svírala a moje myšlenky se tak jen točily kolem jídla. Se zapisováním jídla jsem tedy nesouhlasila...

(chci teď jen upozornit, že to, co napíšu je můj pohled a vůbec to tak nemuselo být). Měla jsem pocit, že pan doktor změnil výraz a začal se chovat jinak. Nebylo to příjemné, protože si nejspíš myslel, že se léčit vůbec nechci a neustále mi opakoval, že ze mě mluví anorexie (cituji jeho slova), když si jídlo zapisovat nebudu. Byla jsem dost zoufalá, protože na mě vyvíjel hrozně silný tlak (což určitě nemyslel zle) a nebylo to příjemné. Prostě si předtsavte, že vás někdo tlačí do věcí, které víte, že vám nepomohou, ale naopak ublíží. Celou návštěvu jsme ukončili tím, že by bylo fajn, abych začala brát antidepresiva, protože trpím silnými úzkostmi. To pro mě nepřipadalo v úvahu, protože ke svým úzkostem přistupuji s jednou zásadní myšlenkou - do této situace jsem se dostala sama a taky jsem trpěla. Moje cesta ke zdravému životu tak bude taky bolet a vím, že jsem dost silná, abych to překonala i bez návykových antidepresiv. I tuto "radu" jsem odmítla a rozloučila se s očekáváním, že už do této ordinace nikdy nebudu muset vstoupit. Bohužel musela a to několikrát...

Jak už jsem psala ve svém článku o kalorickém kolotoči mám velmi starostlivého otce, který si myslí, že ví všechno lépe než já (to vůbec nemyslím zle, protože jsem neskutečně vděčná, že ho mám a každý den mě maximálně podporuje). Protože se o mě bojí a potřebuje vidět pokroky sepsané na papíře (přibívající váhu), tak i přes opakovanou prosbu, abych k panu psychiatrovi chodit nemusela, k němu stále docházím. Dokonce ani moje mamka (která má v naší rodině velké slovo 😂) tátu nedokázala přesvědčit, že se dokážu uzdravit sama. 

Nakonec se mi dostalo respektu a táta vylechl můj názor, že tato cesta pro mě není správná! Panu doktorovi zavolal a naší plánovanou schůzku zrušil. 

Tato klinika v Patočkově ulici se nachází na krásném místě okolo parku, krásných kaváren, vedle gymnázia Jana Patočky v nádherné ulici drahých vilek. Tato vila je opravdu obrovská s mnoha místnostmi a je zařízena velmi moderně. Nachází se zde tři základní pavilóny - pavilón A, B, C.  

Já jsem chodila do pavilónu A. Hned po vstupu do místnosti se ocitnete v moderní čekárně, ve které si vás doktor vyzvedne. 

Celý prostor je hodně minimalistický a zařízen tak, aby jste se v něm cítili dobře. Proto tuto kliniku mohu jenom doporučit! 

Jak už jsem říkala několikrát, tak se léčím sama. Cesta není jednoduchá, ale mám oporu v celé rodině! Myslím si, že si vedu velmi dobře. Sleduje mě můj praktický lékař (o této návštěvě se také chystám napsat článek) a gynekolog, který jsou v léčbě anorexie nejdůležitější. 

Pravidelně docházím k psychologovi, se kterým se cítím komfortně a v bezpečí. To samé cítím i v centru Anabell, do kterého pravidelně docházím každý týden. Mám moc fajn a chápající Peer konzultantku. Takže aktuálně mám  péče, až moc 😂. Jsem spokojená a vděčná za podporu všech kolem sebe.

To by bylo pro dnešní článek o psychiatrovi všechno. Doufám, že se vám líbil a budu ráda, když se podělíte o vaší zkušenosti s odbornou pomocí. 

Mějte se krásně a já se budu těšit u dalšího článku. 

S láskou, Emma. 

Krásný den všem! 

Tak jak si užíváte prazdniny? Už jste někam odcestovali nebo si užíváte na českém území? Já jsem dnes prožila moc hezký den a konečně jsem navštívila útulnou kavárnu, kterou už jsem chtěla dlouho navštívit. Celý den jsme se sestrou pojaly jako "holčičí" plný vážných rozhovorů (😂), smíchu a dobrého jídla. Tak se pojďme podívat jaké podniky jsme navštívily dnes! 

Kavárnu Lights Coffee jsem chtěla navštívit už dávno. Jedná se o podnik v Legerově ulici u stanice metra I.P.Pavlova (Praha 2). Tato kavárna je velmi známá kvalitný kávou a výbornými snídaněmi, na které se mimochodem také chystám 😂. 

Kávarna je zařízená v minimalistickém a velmi útulném stylu. Hned při příchodu vás do nosu praští neodolatelná vůně vajíček, které si zde můžete každé ráno vychutnat. U pultu vás obslouží moc milá obsluha, která je velmi rychlá a sympatická. Dokonce si zde můžete kávu vychutnat na zahrádce ve vnitrobloku. 

A teď ta hlavní věc - káva. V tomto podniku si můžete vychutnat mnoho druhů výborné kávy, která je cenově velmi příjemná (na Pražskou kavárnu jsem byla, až překvapená). Já jsem si dnes dopřála moje oblíbené Batch Brew, podle kterého zjistíte jak kvalitní kávu podnik podává (podle mého názoru). A mohu vám potvrdit, že káva je moc dobrá. Tento podnik odebírá kávová zrnka od známé firmy Doubleshot, takže se jedná o opravdu kvalitní kávu! Požitek z kávy je povzněšen na vyšší level svým krásným Latte Artem. 

Na tento podnik přikládám i odkaz na jejich krásné webové stránky a sociální sítě, které hrají barvami a krásným Latte Artem:

Webové stránky: http://www.lightscoffee.cz/onas.html

Snídaňové menu: http://www.lightscoffee.cz/nasemenu.html

Instagram: https://www.instagram.com/lightscoffee/

Facebook: https://www.facebook.com/lightscoffeeprague

Dále jsme pokračovaly procházkou na Václavské náměstí. Mohu vám říct, že Prahu prostě miluji... Proč? Miluji se tlačit mezi lidmi, obdivovat památky a občas zalést do útulných podniku ve Starém městě.

Krásný den všem! 

Dnes jsem si pro vás připravila článek, který pro mě hodně znamená a dala jsem si na něm opravdu hodně záležet. Budeme se bavit o kalorích, a to konkrétně, jak změnily můj život a proč. Tak se pojďme podívat na můj kalorický příběh, který mě stáhl na úplné dno! 

Kalorie...

Čísla, která otočila můj život o 180°. Čísla, která mě dostala na dno. Čísla, která mi vzala všechen rozum, vlastní vůli a hlavně moje zdraví... Kvůli kalorickému kolotoči, který mi každý den probíhá hlavou, tu dnes sedím a píšu článek, který se týká mentální anorexie. Když jsem byla mladší, tak jsem anorexii nechápala, odsuzovala a nedovedla jsem si představit, jak se někdo dokáže takto omezovat v něčem tak krásném a základním jako je jídlo! Jakmile jsem objevila kalorické tabulky všechno se změnilo...

Jak jsem se dostala k počítání kalorií? 

Jak už jsem několikrát zmínila, kalorické tabulky a celkově kalorie jsem začala počítat od první návštěvy nutriční poradkyně. Proč jsem navštívila nutriční poradkyni? Před mentální anorexií jsem se hodně věnovala zdravé stravě, začala jsem s vegetariánstvím a "omezila" jsem průmyslově zpracované potraviny (Slovo "omezit" musím dát do uvozovek, protože má opravdu silný význam a hned vám ho vysvětlím. Zdravé omezování znamená, že jsem například přestala přidávat do své stravy bílý cukr. Na druhou stranu jsem si nic vlastně nezakazovala, sice jsem nejedla sušenky, ale v cukrárně jsem si bez problému dopřála věneček nebo větrník. Když jsem měla chuť na čokoládu, tak jsem si jí prostě bez výčitek a s chutí dala. Naopak nezdravé, až nebezpečné omezování může spočívat v okamžitém ukončení konzumace veškerého cukru. To je jak bílý rafinovaný cukr, ale i přírodní cukr, který obsahuje např. ovoce. Pokud se takto začnete omezovat, najednou si nedopřejete ani čokoládu, ani banán a chuť na tyto dobroty začnete zahánět konzumací obyčejné vody. Změn v mém jídelníčku si všiml táta. Je starostlivý a někdy i dost trdohlavý, když měl pocit, že moje strava je příliš jednostranná, objednal mě k nutriční specialistce, která měla posoudit, zda ve své stravě dostávám vše co potřebuji pro zdravý život a vývoj. Přestože jsem k nutriční terapeutce nechtěla, nakonec jsem s návštěvou souhlasila, aby "měl táta klid"... Sama jsem byla přesvědčená, že mi nic nechybí a mohu tak dál žít svůj zdravý životní styl... Zároveň jsem tuto práci obdivovala a nutriční specialistkou jsem se chtěla stát taky, protože mě neuvěřitelně bavilo a chutnalo zdravé jídlo. Ráda jsem vymýšlela nové a zdravější recepty, pravidelně jsem se vzdělávala v oblasti výživy a zdravé jídlo mě prostě po všech stránkách dělalo radost. 

Táta si často myslí, že všechno ví líp než já (tedy alespoň si to myslí 😂). Bál se o moje zdraví, protože jsem přestala jíst maso a stala se 100% vegetariánem (o vegetariánství plánuji napsat samostatný článek). Myslel si, že mi chybí bílkoviny a živiny, které právě maso obsahuje. Přestože jsem ve svém jídle maso nahradila jinými surovinami s vysokým obsahem bílkovin, stále nevěřil, že to stačí. A tak mi objednal první konzultaci v Thomayerově nemocnici v nutriční ordinaci. Od této návštěvy jsem se stala mistrem v matematice...

Jaká byla má první návštěva nutriční terapeutky a jak probíhala? 

Na první návštěvu jsem nešla s žádným očekáváním, spíš jsem to chtěla mít rychle za sebou. Celá "prohlídka" proběhla hladce. Paní terapeutka se mě zeptala, jak přes celý den jím, zvážila mě, spočítala mi moje BMI (= Index tělesné hmotnosti, který slouží jako indikátor podváhy, normální hmotnosti nebo obezity), které už si bohužel nepamatuji, protože v tu dobu to pro mě bylo naprosto nepotřebné. Při první návštěvě jsem měla krásných 65 kilo, což je na mých 178 cm naprosto zdravá váha a nikdy by mě nenapadlo, že za rok a půl budu mít o 16 kilo méně...

Paní terapeutka mě požádala, abych si začala zapisovat, co jsem celý den jedla a to do Kalorických tabulek, které mi představila a vysvětlila mi, jak fungují (používala jsem stránku Kalorické tabulky: https://www.kaloricketabulky.cz/user/diary). Spočítala mi můj denní příjem, což bylo 1750 kalorií. Z ordinace jsem odcházela s nechápavým pocitem, jak může někoho bavit počítání a vážení jídla. Nicméně jsem si vše začala zapisovat s myšlenkou, že mi vše na dalším sezení zkontroluje a už k ní nebudu nikdy muset jít. Nezapisovala jsem to pořádně, bylo mi to víceméně jedno a někdy se stalo, že jsem nic nezapsala celý týden. Prostě jsem svobodně žila bez čísel v hlavě. To se však změnilo při dalších návštěvách...

Chodila jsem normálně do školy a pamatuji si přesně den, kdy jsem se rozhodla zhubnout - bylo to 11.9.2018, když mi jeden z mých nových spolužáků řekl, že mám velký zadek a stehna, které ani neobejmu... V tu chvíli jsem si začala pohrávat s myšlenkou, že bych měla zhubnout, a proto jsem jídlo začala opravdu pravidelně vážit a zapisovat. A tak nějak začala moje cesta k anorexii, kdy se mi začalo líbit omezování jídla a snižování tělesné váhy. Začala jsem tak být závislá na číslech, které kalorické tabulky ukazovaly a zadala jsem si tak nový cíl - snižovat a snižovat počet kalorií v mém denním jídle. 

(Tak a teď trochu té reality - tyto dvě fotky vznikly 11.9.2018 kdy můj spolužák velmi drsně projevil svůj názor. Pamatuji si přesně jeho slova, ale nechci ho zde vyloženě citovat, protože je zbytečné na někoho házet špínu. Sama nevím, jestli to myslel vážně, ale mě to velmi rapidně změnilo život! 

Nicméně na této fotce mám cca 65kg a i když jsem měla trochu bříško (normální bříško, které máme úplně všichni) tak jsem měla krásnou vysportovanou postavu. V tento den se všechno změnilo a začala tak moje drsná cesta hubnutí).

To je hodně jednoduché... Všechno jsem přepočítávala na kalorie a to opravdu všechno. Jablko pro mě nebylo jídlo, ale hodnota kalorií, které se nemůžu dotknout. Energetická hodnota jídla mi do hlavy vlezla natolik, že jsem později přestala počítat v tabulkách a stačila mi moje hlava, která si hodnoty pamatovala. Pamatuji si hodnotu úplně jakékoliv potraviny a věřte mi, že je to ten nejhorší pocit, který v hlavě můžete mít. Když mi položíte otázku typu: "Kolik kalorií má jogurt Hollandia (předem se omlouvám, jestli už se energetická hodnota změnila) na 100g?", tak vám bleskově odpovím: "67 kcal" a to ještě nekončím: "3,8 g tuku a 3,7 g bílkovin". Asi takto nějak vypadají moje myšlenky o jídle. Borůvky - 57 kcal, banán - 83 kcal, ledový salát - 16 kcal. Zeptejte se mě na jakékoliv jídlo a já vám povím jeho energetickou hodnotu. Později jsem přestala jídlo vážit, protože jsem přesně věděla kolik gramů vezme čajová lžička. Na všechny potraviny jsem měla odměrky, o kterých jsem věděla, kolik gramů potravin se do nich vejde. O jídle jsem tak přestala přemýšlet jako o základní potřebě lidského života, ale jako o číslech, která se ukládají v žaludku a sčítají se. Brala jsem to jako varovná, červená čísla, která nemají v mém těle co dělat.

No, a teď se dostaneme k trochu nepříjemnému tématu, které mě dost svírá a každý den tak děkuji svému tělu, co všechno vydrželo. Cvičila jsem jako blázen! A tím myslím, že jsem cvičila každý den, sedm dní v týdnu nejméně dvě hodiny intenzivního posilování. Asi jako většina "fitness lidí" jsem dělala základní chybu v podobě neustálého cvičení intenzivního tréninku na spalování tuků (tzv. kardio). Moje tělo bylo v neustálém pohybu - každý den jsem začínala 20 minutovou jógou (na hubnutí, samozřejmě 😂), denně měla nachozeno 10 000 kroků, po škole přišla domů a cvičila nejméně hodinu intenzivního posilování a večer jsem nešla spát bez večerní jógy. Během období anorexie jsem si "vytvořila večerní cvičební rituál" - před spaním jsem tajně cvičila v mém pokoji na cvičící podložce. Oči jsem nezavřela, dokuď jsem neudělala 100 sklapovaček, 100 dřepů s výskokem a 100 dámských kliků (Ano! Opravdu to moje tělo vydrželo každý jeden večer). 

Cvičila jsem jen pro pálení kalorií. Bylo mi jedno, jestli jsem vyhublá nebo jestli by mi to mohlo ublížit. Prostě jsem chtěla pálit kalorie, které jsem současně v žádném případě nedoplňovala jídlem. Díky tomuto fyzickému napětí jsem si poležela dva dny v Motole s přetíženými vaječníky. Bohužel ani to mě nezastavilo v mé cestě za "dokonalým" tělem...

(Fotka z 10.3.2019 z dětského oddělení nemocnice Motol. Strávila jsem zde dva dny z důvodu fyzické únavy a volání o pomoc mého těla)

Kalorie si už v aplikaci nepočítám! Kalorické tabulky jsem odstranila hned jakmile jsem si připustila, že nade mnou má anorexie moc. Bohužel i přes odstranění programu na počítání kalorií, jsem se za celé dva roky naučila energetické hodnoty všech potravin nazpaměť, takže je moje hlava je stále automaticky  počítá pravidelně každý den. 

Počítat kalorie je naprostá blbost, která by neměla ovlivňovat náš život. Neříkám to jen kvůli tomu, že jsem díky tomu spadla do poruchy příjmu potravy, ale kvůli tomu jak neskutečně omezující činnost to je! Nemusíme počítat jakou energetickou hodnotu má oběd, brambory, které nám na talíř naložila maminka nebo se přes čísla koukat třeba jenom na pitomou malinu. Je to úplně jedno! Jídlo je radost, potěšení  života. Jídlo je něco, co nás denně drží na nohou a dodává nám energii. Jídlo není číslo, a proto není potřeba si ho z něj číslo dělat a trpět tak hlasy, které vám pokrmy budou počítat. 

(Skončilo to asi takto... Kostra, hromádka neštěstí, agresivní chování, hon za dokonalostí, vyhublost, smutek, samota, zoufalost. Říkejte tomu jak chcete, ale tohle jsem byla já v nejhorším období anorexie kdy jsem po světě chodila s tou nejnižší váhou - se 48,6 kilo na 178 cm)

Tento článek píšu z jednoho jediného důvodu - PROSÍM NEPOČÍTEJTE A NEDÍVEJTE SE NA JÍDLO PŘES ČÍSLA, NEZAČÍNEJTE S TÍM! Je to opravdu blbost! Dostala jsem se kvůli kaloriím na dno, ze kterého se škrábu nahoru už pěkně dlouho a věřte mi, že ještě dlouho budu. Každý den je pro mě boj. Trpím myšlenkami na jídlo. Stále mimoděk počítám kolik kalorií jsem snědla, spálila a kolik si toho ještě mohu dát. Je to boj a i přes to, že se snažím žít přítomností, tak stále lituji dne, kdy jsem s dobrým úmyslem vstoupila na nutriční oddělení. 

Važte si toho, že si můžete v restauraci vychutnat jídlo z jídelního lístku a nemusíte tak řešit kolik oleje do toho dali. Buďte veselí a užívejte si života! 

To by bylo pro dnešní článek o kaloriích všechno. Snad vás nějakým způsobem motivoval, otevřel oči nebo jenom utvrdil ve faktu, že zdraví a zdravé myšlení je to nejdůležitější. Jaký máte názor na kalorie a celkově počítání energetické hodnoty vy? Počítáte si denní příjem? Budu moc ráda, když mi do komentářů napíšete váš názor a třeba tak pomůžete a motivujete další lidi, kteří se nemohou stejně jako já z kalorického kolotoče dostat!

Moc vám děkuji a budu se těšit u dalšího článku. 

S láskou, Emma.

Krásný den všem! 

Dneska bych vám chtěla představit moje nově objevené místo v centru města Humpolec. Jedná se o galerii 8SMIČKA, která je spojená s útulnou kavárnou. Cítíla jsem se tam naprosto úžasně - v krásném prostoru, s výborným jídlem, kvalitní kávou a nejmilejší obsluhou. Tak se pojďme podívat o jaký podnik se jedná tentokrát! 

V Humpolci se nachází nádherná galerie 8SMIČKA, ve které se v roce 2018 otevřela platforma pro diskuzi o úmění, designu, komunitě a veřejném prostoru. Jedná se o galerii, která pravidelně obnovuje svou výstavu o nové a originální výtvory, které tvoří neobjevené umělce. Pravidelně ve své kavárně pořádají přednášky, komentované prohlídky, tvůrčí dílny a programy pro školy. 

V přízemí najdeme moderní galerii se zajímavým uměním, nádhernou kavárnu a knikupectví, ve kterém si můžete zakoupit originální knihy o umění. Zakoupit zde můžete i zajímavé designové kousky, jako třeba ponožky, porcelánové nádobí nebo plátěné tašky. 

Nově byla v galerii otevřena zóna s názvem 7+1, což je sbírková expozice s grafickým kabinetem. V tomto prostoru si můžete rezervovat místa a užít si tak zajímavé umělecké výtvory v osmi různých prostorech. Celá tato zóna se nachází v prvním patře a po rezervaci vás zde provádí průvodce. 

(Dokonce zde najdete Zónu pro děti, která je opět zařízená velmi minimalisticky, ale stále působí hravě a moc příjemně).

My jsme navštívili výstavu, která nesla název: BYLO NEBYLO NEBYLO BYLO. Tato výstava je inspirovaná úryvkem z básně Vladimíra Kopeckého (malíř), který trpí špatným spánkem, a proto po nocích píše zajímavé texty a maluje obrazy. Tvorba, která je vytvořená ze skla je moc zajímavá, pro lidi, které umění baví a celkově se zajímají o moderní dobu. Tato výstava bude končit 7.6., takže jestli budete mít volné odpoledne, tak doporučuji zajít na prohlídku a dobrou kávu (hlavně tu kávu😂).

No, ale teď už k tomu hlavnímu. Ke kávě... 😂

Celá galerie je velmi oblíbená, také díky nádherné kavárně v přízemí. Celý prostor je maximálně propracovaný, útulný a zařízený v minimalistickém stylu. 

V kavárně si můžete vychutnat opravdu výbornou kávu (z české rodinné pražírny Ala Coffee) a dezert v originálních a designových provedení. Každý den si zde můžete vychutnat čerstvé kváskové pečivo, které si pečou sami a to hned v několika provedeních - ořechový, žitný nebo špaldový (přikládám odkaz na tento podnik: http://barabakery.cz/kavarna.html). Kromě čerstvého chleba si zde můžete zakoupit také domácí housky, ciabatty nebo bagetky. Dbají na kvalitní potraviny, které odebírají z lokálních surovin. 

Teď v letních dnech si zde můžete vychutnat i domácí zmrzlinu, která je vyrobená z kvalitních a domácích surovin. Na výběr je z několika druhů - smetanové i ovocené sorbety. 

V kavárně je možnost si objednat snídaňové menu. Je na výběr z několika variant a udělají vám je v jakýkoliv denní čas. Můžete si dát dokonce i můj oblíbený avo toust (Avokádový toust se zastřeným vejcem), kterému jsem taky neodolala. Byl výbroný - jemně rozmačkané avokádo, domácí opečený chléb a úžasné zastřené vejce! Objdnala jsem si ho jako první a dokonce ani můj táta, který vidět tuto nádheru, neodolal a objednal si avo toust taky 😂.

Jak už jsem říkala, káva je zde excelentní. Odebírají zrnka z rodinné české pražírny Ala Coffee, což jsou velmi známá a kvalitní zrnka kávy. Celý kávový požitek je zde povznesen na vyšší úroveň, díky latté artu, který zde barmani vytváří. Kávu si navíc můžete vychutnat v designovým nádobí, které jsem si musela koupit i domu 😂.

Pokud byste měli zájem, tak přikládám odkaz na stránky a sociální sítě tohoto podniku, kde se dozvíte více informací o aktualitách:

Web galerie: https://8smicka.com

Web kavárny: https://cafe.8smicka.com

Instagram: https://www.instagram.com/8smicka/

Facebook: https://www.facebook.com/8smicka/

Youtube: https://www.youtube.com/channel/UCHAnduu735jbD49LBvnNB4g

Tak to by bylo pro tento podnik všechno. Mohu ho opravdu jen doporučit. Strávili jsme zde asi tři hodiny a klidně bychom tam poseděli déle. Byla jsem mile překvapena a odcházela jsem s pocitem spokojenosti a hlavně sytosti. Pokuď budete mít čas nebo budete jen projíždět městem Humpolec, tak do galerie zajeďte. 

Doufám, že se vám tento článek líbil a já se budu těšit u dalšího, kde spolu navštívíme další útulná místa. Děkuji za podporu a mějte se krásně. 

S láskou, Emma.