Krásný den všem! 

Dnes jsem si pro vás připravila článek, který pro mě hodně znamená a dala jsem si na něm opravdu hodně záležet. Budeme se bavit o kalorích, a to konkrétně, jak změnily můj život a proč. Tak se pojďme podívat na můj kalorický příběh, který mě stáhl na úplné dno! 

Kalorie...

Čísla, která otočila můj život o 180°. Čísla, která mě dostala na dno. Čísla, která mi vzala všechen rozum, vlastní vůli a hlavně moje zdraví... Kvůli kalorickému kolotoči, který mi každý den probíhá hlavou, tu dnes sedím a píšu článek, který se týká mentální anorexie. Když jsem byla mladší, tak jsem anorexii nechápala, odsuzovala a nedovedla jsem si představit, jak se někdo dokáže takto omezovat v něčem tak krásném a základním jako je jídlo! Jakmile jsem objevila kalorické tabulky všechno se změnilo...

Jak jsem se dostala k počítání kalorií? 

Jak už jsem několikrát zmínila, kalorické tabulky a celkově kalorie jsem začala počítat od první návštěvy nutriční poradkyně. Proč jsem navštívila nutriční poradkyni? Před mentální anorexií jsem se hodně věnovala zdravé stravě, začala jsem s vegetariánstvím a "omezila" jsem průmyslově zpracované potraviny (Slovo "omezit" musím dát do uvozovek, protože má opravdu silný význam a hned vám ho vysvětlím. Zdravé omezování znamená, že jsem například přestala přidávat do své stravy bílý cukr. Na druhou stranu jsem si nic vlastně nezakazovala, sice jsem nejedla sušenky, ale v cukrárně jsem si bez problému dopřála věneček nebo větrník. Když jsem měla chuť na čokoládu, tak jsem si jí prostě bez výčitek a s chutí dala. Naopak nezdravé, až nebezpečné omezování může spočívat v okamžitém ukončení konzumace veškerého cukru. To je jak bílý rafinovaný cukr, ale i přírodní cukr, který obsahuje např. ovoce. Pokud se takto začnete omezovat, najednou si nedopřejete ani čokoládu, ani banán a chuť na tyto dobroty začnete zahánět konzumací obyčejné vody. Změn v mém jídelníčku si všiml táta. Je starostlivý a někdy i dost trdohlavý, když měl pocit, že moje strava je příliš jednostranná, objednal mě k nutriční specialistce, která měla posoudit, zda ve své stravě dostávám vše co potřebuji pro zdravý život a vývoj. Přestože jsem k nutriční terapeutce nechtěla, nakonec jsem s návštěvou souhlasila, aby "měl táta klid"... Sama jsem byla přesvědčená, že mi nic nechybí a mohu tak dál žít svůj zdravý životní styl... Zároveň jsem tuto práci obdivovala a nutriční specialistkou jsem se chtěla stát taky, protože mě neuvěřitelně bavilo a chutnalo zdravé jídlo. Ráda jsem vymýšlela nové a zdravější recepty, pravidelně jsem se vzdělávala v oblasti výživy a zdravé jídlo mě prostě po všech stránkách dělalo radost. 

Táta si často myslí, že všechno ví líp než já (tedy alespoň si to myslí 😂). Bál se o moje zdraví, protože jsem přestala jíst maso a stala se 100% vegetariánem (o vegetariánství plánuji napsat samostatný článek). Myslel si, že mi chybí bílkoviny a živiny, které právě maso obsahuje. Přestože jsem ve svém jídle maso nahradila jinými surovinami s vysokým obsahem bílkovin, stále nevěřil, že to stačí. A tak mi objednal první konzultaci v Thomayerově nemocnici v nutriční ordinaci. Od této návštěvy jsem se stala mistrem v matematice...

Jaká byla má první návštěva nutriční terapeutky a jak probíhala? 

Na první návštěvu jsem nešla s žádným očekáváním, spíš jsem to chtěla mít rychle za sebou. Celá "prohlídka" proběhla hladce. Paní terapeutka se mě zeptala, jak přes celý den jím, zvážila mě, spočítala mi moje BMI (= Index tělesné hmotnosti, který slouží jako indikátor podváhy, normální hmotnosti nebo obezity), které už si bohužel nepamatuji, protože v tu dobu to pro mě bylo naprosto nepotřebné. Při první návštěvě jsem měla krásných 65 kilo, což je na mých 178 cm naprosto zdravá váha a nikdy by mě nenapadlo, že za rok a půl budu mít o 16 kilo méně...

Paní terapeutka mě požádala, abych si začala zapisovat, co jsem celý den jedla a to do Kalorických tabulek, které mi představila a vysvětlila mi, jak fungují (používala jsem stránku Kalorické tabulky: https://www.kaloricketabulky.cz/user/diary). Spočítala mi můj denní příjem, což bylo 1750 kalorií. Z ordinace jsem odcházela s nechápavým pocitem, jak může někoho bavit počítání a vážení jídla. Nicméně jsem si vše začala zapisovat s myšlenkou, že mi vše na dalším sezení zkontroluje a už k ní nebudu nikdy muset jít. Nezapisovala jsem to pořádně, bylo mi to víceméně jedno a někdy se stalo, že jsem nic nezapsala celý týden. Prostě jsem svobodně žila bez čísel v hlavě. To se však změnilo při dalších návštěvách...

Chodila jsem normálně do školy a pamatuji si přesně den, kdy jsem se rozhodla zhubnout - bylo to 11.9.2018, když mi jeden z mých nových spolužáků řekl, že mám velký zadek a stehna, které ani neobejmu... V tu chvíli jsem si začala pohrávat s myšlenkou, že bych měla zhubnout, a proto jsem jídlo začala opravdu pravidelně vážit a zapisovat. A tak nějak začala moje cesta k anorexii, kdy se mi začalo líbit omezování jídla a snižování tělesné váhy. Začala jsem tak být závislá na číslech, které kalorické tabulky ukazovaly a zadala jsem si tak nový cíl - snižovat a snižovat počet kalorií v mém denním jídle. 

(Tak a teď trochu té reality - tyto dvě fotky vznikly 11.9.2018 kdy můj spolužák velmi drsně projevil svůj názor. Pamatuji si přesně jeho slova, ale nechci ho zde vyloženě citovat, protože je zbytečné na někoho házet špínu. Sama nevím, jestli to myslel vážně, ale mě to velmi rapidně změnilo život! 

Nicméně na této fotce mám cca 65kg a i když jsem měla trochu bříško (normální bříško, které máme úplně všichni) tak jsem měla krásnou vysportovanou postavu. V tento den se všechno změnilo a začala tak moje drsná cesta hubnutí).

To je hodně jednoduché... Všechno jsem přepočítávala na kalorie a to opravdu všechno. Jablko pro mě nebylo jídlo, ale hodnota kalorií, které se nemůžu dotknout. Energetická hodnota jídla mi do hlavy vlezla natolik, že jsem později přestala počítat v tabulkách a stačila mi moje hlava, která si hodnoty pamatovala. Pamatuji si hodnotu úplně jakékoliv potraviny a věřte mi, že je to ten nejhorší pocit, který v hlavě můžete mít. Když mi položíte otázku typu: "Kolik kalorií má jogurt Hollandia (předem se omlouvám, jestli už se energetická hodnota změnila) na 100g?", tak vám bleskově odpovím: "67 kcal" a to ještě nekončím: "3,8 g tuku a 3,7 g bílkovin". Asi takto nějak vypadají moje myšlenky o jídle. Borůvky - 57 kcal, banán - 83 kcal, ledový salát - 16 kcal. Zeptejte se mě na jakékoliv jídlo a já vám povím jeho energetickou hodnotu. Později jsem přestala jídlo vážit, protože jsem přesně věděla kolik gramů vezme čajová lžička. Na všechny potraviny jsem měla odměrky, o kterých jsem věděla, kolik gramů potravin se do nich vejde. O jídle jsem tak přestala přemýšlet jako o základní potřebě lidského života, ale jako o číslech, která se ukládají v žaludku a sčítají se. Brala jsem to jako varovná, červená čísla, která nemají v mém těle co dělat.

No, a teď se dostaneme k trochu nepříjemnému tématu, které mě dost svírá a každý den tak děkuji svému tělu, co všechno vydrželo. Cvičila jsem jako blázen! A tím myslím, že jsem cvičila každý den, sedm dní v týdnu nejméně dvě hodiny intenzivního posilování. Asi jako většina "fitness lidí" jsem dělala základní chybu v podobě neustálého cvičení intenzivního tréninku na spalování tuků (tzv. kardio). Moje tělo bylo v neustálém pohybu - každý den jsem začínala 20 minutovou jógou (na hubnutí, samozřejmě 😂), denně měla nachozeno 10 000 kroků, po škole přišla domů a cvičila nejméně hodinu intenzivního posilování a večer jsem nešla spát bez večerní jógy. Během období anorexie jsem si "vytvořila večerní cvičební rituál" - před spaním jsem tajně cvičila v mém pokoji na cvičící podložce. Oči jsem nezavřela, dokuď jsem neudělala 100 sklapovaček, 100 dřepů s výskokem a 100 dámských kliků (Ano! Opravdu to moje tělo vydrželo každý jeden večer). 

Cvičila jsem jen pro pálení kalorií. Bylo mi jedno, jestli jsem vyhublá nebo jestli by mi to mohlo ublížit. Prostě jsem chtěla pálit kalorie, které jsem současně v žádném případě nedoplňovala jídlem. Díky tomuto fyzickému napětí jsem si poležela dva dny v Motole s přetíženými vaječníky. Bohužel ani to mě nezastavilo v mé cestě za "dokonalým" tělem...

(Fotka z 10.3.2019 z dětského oddělení nemocnice Motol. Strávila jsem zde dva dny z důvodu fyzické únavy a volání o pomoc mého těla)

Kalorie si už v aplikaci nepočítám! Kalorické tabulky jsem odstranila hned jakmile jsem si připustila, že nade mnou má anorexie moc. Bohužel i přes odstranění programu na počítání kalorií, jsem se za celé dva roky naučila energetické hodnoty všech potravin nazpaměť, takže je moje hlava je stále automaticky  počítá pravidelně každý den. 

Počítat kalorie je naprostá blbost, která by neměla ovlivňovat náš život. Neříkám to jen kvůli tomu, že jsem díky tomu spadla do poruchy příjmu potravy, ale kvůli tomu jak neskutečně omezující činnost to je! Nemusíme počítat jakou energetickou hodnotu má oběd, brambory, které nám na talíř naložila maminka nebo se přes čísla koukat třeba jenom na pitomou malinu. Je to úplně jedno! Jídlo je radost, potěšení  života. Jídlo je něco, co nás denně drží na nohou a dodává nám energii. Jídlo není číslo, a proto není potřeba si ho z něj číslo dělat a trpět tak hlasy, které vám pokrmy budou počítat. 

(Skončilo to asi takto... Kostra, hromádka neštěstí, agresivní chování, hon za dokonalostí, vyhublost, smutek, samota, zoufalost. Říkejte tomu jak chcete, ale tohle jsem byla já v nejhorším období anorexie kdy jsem po světě chodila s tou nejnižší váhou - se 48,6 kilo na 178 cm)

Tento článek píšu z jednoho jediného důvodu - PROSÍM NEPOČÍTEJTE A NEDÍVEJTE SE NA JÍDLO PŘES ČÍSLA, NEZAČÍNEJTE S TÍM! Je to opravdu blbost! Dostala jsem se kvůli kaloriím na dno, ze kterého se škrábu nahoru už pěkně dlouho a věřte mi, že ještě dlouho budu. Každý den je pro mě boj. Trpím myšlenkami na jídlo. Stále mimoděk počítám kolik kalorií jsem snědla, spálila a kolik si toho ještě mohu dát. Je to boj a i přes to, že se snažím žít přítomností, tak stále lituji dne, kdy jsem s dobrým úmyslem vstoupila na nutriční oddělení. 

Važte si toho, že si můžete v restauraci vychutnat jídlo z jídelního lístku a nemusíte tak řešit kolik oleje do toho dali. Buďte veselí a užívejte si života! 

To by bylo pro dnešní článek o kaloriích všechno. Snad vás nějakým způsobem motivoval, otevřel oči nebo jenom utvrdil ve faktu, že zdraví a zdravé myšlení je to nejdůležitější. Jaký máte názor na kalorie a celkově počítání energetické hodnoty vy? Počítáte si denní příjem? Budu moc ráda, když mi do komentářů napíšete váš názor a třeba tak pomůžete a motivujete další lidi, kteří se nemohou stejně jako já z kalorického kolotoče dostat!

Moc vám děkuji a budu se těšit u dalšího článku. 

S láskou, Emma.